. :) potebovala jsem se vypsat.. jinam, nez do poznamek v telefon a rict to “nahlas”
 21.12.2019
7
1220 (16)
0
Ležím v posteli a na polštáři se mnou
Pláč
Jenom můj
Ty jsi někde pryč
Poletuješ
Nic tě nebolí
Ani smích, kterej už není od srdce
Leháš si do peřin, kde spím
Usínáš


Ráno pusa do vlasů, na tvář
Měj hezkej den
Růžánky v dohlednu
nikde nevidím


Jakoby všechno zmizelo
všichni se dívaj, ale nikdo nevidí
Nemůžu brečet,
nemůžu se nadechnout
Jsem sama
vždycky
I ve chvíli, co usínáš na polštáři,
kde největší společník,






je můj pláč
 06.10.2020 05:42
krásná
 12.02.2020 09:28
Ginnare:

Pláč chladí srdce, aby neshořelo . .
Myslím, že na tyhle slova nezapomenu a připomenu si je pokaždé, co je ucítím na tváři.

Dekuju < 3
 12.02.2020 09:27
jo_: ... a nebo se staci nechat unest do říše snů a procházet se mezi nimi ....

Děkuju *
 12.02.2020 09:26
Amelie:
A to jsem použila jednou úplně nahodou, když jsem se přeřekla. :)
Děkuji
 09.02.2020 11:59
Pláč chladí srdce aby neshořelo. Když dojdou slzy, je zle. Není dobré jimi plýtvat na polštář...

Jako vždy velmi niterná báseň...
 17.01.2020 11:34
 jo_
jak to, že prázdno umí být větší než plno? když nevidíš své růžánky, zkus zavřít oči a uvidíš jich všude plno... jsou, možná právě teď odváté větrem slz, ale země je kulatá a vítr je zase jednou přinese zpátky :-)
 28.12.2019 22:25
Jen v polštářích je odpověď na vše...
"Růžánky" moc hezký slovo :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.