Amelie M.: Souhlasím. Myslím, že se na té povídce dost negativně projevilo to, že jsem ji psal/a na workshopu tvůrčího psaní a ta jejich metoda mi neprospěla. Fungovalo to tak, že jsme nejprve napsali krátký text na několik slov, pak jsme ten text měli vylepšit s použitím odpovědí na otázky o smyslu našeho života, úspěších a neúspěších, a nakonec jsme měli strukturu děje přenést do prostředí, které je nám blízké.

V mém případě ten původní text byl o básníkovi, který při procházce po poli uviděl kombajn a ve své fantazii se propadl do světa, kde se v konvicích vaří moč a do záchodu lije čaj; byl z toho nešťastný, protože mu moč nechutná, tak psal básně, ve kterých vyjadřoval svoji touhu po návratu, a tu touhu vyslyšela dívka Alenka, která ho vzala za ruku a králičí norou ho vytáhla do normálního světa a žila s ním šťastně až do smrti. Takže ta myšlenka o citech robotů je tam jen proto, že v původním textu byl svět, ve kterém jsou věci tak nějak obráceně. Jiný smysl tam nemá.

Zamilovat se do robota, pokud není poměrně věrnou napodobeninou člověka, je docela problém, protože to odporuje sexuální orientaci. Lidé jsou sexuálně orientovaní jen na lidi. Inteligentní tvory, kteří se lidem nepodobají (vzhledem, hlasem, ...), je pro ně hodně nepříjemné i jen vidět, natož milovat. Člověk se sice může zamilovat i do člověka, který ho sexuálně nevzrušuje, ale pokud vím, obvykle z toho nebývá dostačující a plně uspokojující vztah.

Absence možnosti procítění zřejmě vychází z toho, že jsem se do psaní dost nutil/a, měli jsme na psaní hodinu a moc se mi do toho nechtělo.

Takže se omluvám za čas, který jsi té povídce musela věnovat...

Amelie M.: Úplně s tebou souhlasím a moc děkuji za komentář a za vyzdvihnutí některých myšlenek. Ano, je to smutné...

Meluzina: Určitě je pro něj přijatelnější věřit, že kvalitnější sociální kontakty nepotřebuje. A hlavně si myslí, že nestojí za to. Důležitým aspektem bude i lenost − ke kontaktům se skutečným člověkem by se s ním musel domlouvat a domluvy plnit, věnovat mu zbytky svého volného času atd. To, co dělá s tím videochatem, dělá v pracovní době, na místě, kde by stejně musel sedět, a je to jednodušší než nic nedělat. A určitě se vidí mnohem lepší, než ve skutečnosti je. Vždyť už jen to, že vinu za svoji situaci přičítá výhradně okolnostem a nepřipouští, že by sám udělal něco špatně − to přátelé ho opustili a doba je zlá, on je v tom zcela nevinně...

Sledování a vystavování se na sociálních sítích bych nesrovnával/a. Profil na sociální síti je podle mě něco jako šaty − není to člověk a není to ani jeho život. Je to něco, co si člověk kdesi pořídil, složil k sobě a „dal na sebe“. Je to něco, co chce na člověku vidět společnost (a motivuje ho k tomu dáváním „likeů“, v případě šatů příjemnými pohledy, lichotkami, pochvalami či pozorností).

Sledování je něco docela jiného. Tím se úplně cizí firmy dozvídají o člověku ty nejintimnější věci (viz třeba tu historku o mladé ženě, o níž Google věděl, že je těhotná, dřív než její otec). Žádný rozpor v tom není. Spíš vidím problém v tom, jak snadno sociální sítě přinutily uživatele říkat/psát o sobě něco veřejně. Veřejně znamená, že si to může přečíst kdokoliv. Dokonce i váš největší nepřítel, který všechno, co se o vás dozví, zneužije proti vám.

souhlas s Amélií. Povídka je moc rychlá.

Kupříkladu "jejich pohledy se setkaly, což oběma vyrazilo dech" je trestuhodná zkratka, ale uznávám, že já sám občas dělám podobné zkratky.

To, že roboti ve snu měli city a lidé ne, sice smysl nedává, ale na druhou stranu je to sen a ten může být bez smyslu.

To některé jabloně umějí - jablka nádherná, ale jíst se to nedá... ;-)

skvělá atmosféra, která málokoho nechá chladným.. moc se mi líbí, jen tak trošku.. pobolívá, aspoň mě osobně

parádní mini od tebe a skvělej koment od ginnare.. život prostě....

Ginnare: Tuhle sbírku mám na blbůstky. Takže jestli ses rozesmála je to pro mne pochvala.
Dík.

Ty jo, jen dva řádky tučně a jeden kurzívou. Na Tebe opravdu minimalistická forma. Staré koleje, pohyb v kruhu, to nějak k životu patří a možná to má nějaký důvod. Jablko nelahodné plod přestárlého stromu, ne.
Osobní báseň, kterou ocení Ti s podobnou životní zkušeností.

Hezky to je

ano....rozumím, ale i přes toto chápání si myslím, že jeden nádech je málo na celý dlouhý život....☺Přestože se ze začátku zdá, že ten "nádech" je tak krásný a obrovský, že tě nasytí.......nadlouho☺

PrimaDen: nejde o kyslík jako takovej - spíš o ten pocit, kterej Tě naplní :)

ale jeden nádech ti nebude stačit☺☺☺

Lamerka007: ☺☺ hezké☺
Ale stejně..mě chutná jen hořká čokoláda--ale hořkej život zrovna není nic moc☺☺

A znáte tuhle?
Nestarej se ženo má,
že my nic nemáme.
Zabijeme komára,
masa naděláme.

.. mně tohle dílko přijde geniální

líbí se mi zde pár myšlenek, které jsi skvěle uchopil/a, a které stojí za pozornost, i když je to vlastně dost smutné..

"Každý se stará jen o sebe a svoje potřeby a nemá čas málem ani na zaměstnání. Moderní člověk je nezávislý. Nepotřebuje souhlas druhých lidí, takže je bere jen jako objekty k uspokojení svých potřeb. Lidé nehledají kompromisy a nevyvažují svoje zájmy, každý si může vybudovat vlastní „mikrokosmos“ a v něm si prosadit svou."

"Rozhlédnu se kolem a všimnu si bezpečnostní kamery na okraji parku. Počítač, který ji řídí, určitě ví, kdo jsem a co dělám. Ale jsem moc rád, že neví, na co myslím. Některé myšlenky bych chtěl sdílet, ale nemám s kým, ale jiné bych sdílet nechtěl. Až budou kamery vidět lidem do duše, budou muset skončit tisíce let pokrytectví. Bude muset dopadnout úplně stejně jako náboženství."

"Pod její koženou tváří se skrývalo nenápadné potěšení z toho, že už pozítří bude Jan Novák bez práce. Nesnášela lidi, kteří brali druhé jen jako objekty pro uspokojení vlastních potřeb, a byla přesvědčená, že Jan Novák je jedním z nich, přestože ho znala jen podle jména a záznamů obrazovek jeho služebního počítače. Nezajímaly ji příčiny ani následky. Nezajímalo ji, co ho dohnalo k tomu, co dělá. Nezajímalo ji, jak se Jan Novák cítí a proč si zvolil zrovna tuto práci. Nezajímalo ji, že Jan Novák vyhazov nesnese, spáchá sebevraždu a jeho rozkládající se tělo bude objeveno až o tři týdny později, protože žije opravdu osaměle. Ani mu nesměla pomoci vyřešit jeho patologické psychosociální problémy. Jejím úkolem bylo sledovat, kontrolovat a vyřazovat."

novák si myslím není v této době již ojedinělý, takových osamělých běžců, kteří si nahrazují kontakt s lidmi, různými a možná i vyšinutými způsoby je čím dál víc.. jo, máme kolem sebe spoustu lidí, ale neumíme s nimi komunikovat, jsme si blízcí a přesto tak vzdálení..

.. dnes budu asi spíše kritická, povídka na mě působí poměrně rozporuplně, četla jsem ji několikrát a vždy v ní najdu něco, co mi nesedí s celkem, tak třeba..

lidé nemají emoce, city, touhy, ale roboti se umí milovat - proč tahle myšlenka? proč vkládat to, co patří lidem, neživým tvorům, kteří se tedy chovají pak jako lidé? snad jen kvůli jejich delší životnosti, ale jaký by z toho byl opravdový prospěch? .. nakonec, proč z toho byl marie nešťastná, i do robota se dá zamilovat, pokud má lidské vlastnosti

jinak mi trošku vadí ta úsečnost s jakou je povídka napsaná, posouvá se velmi rychle kupředu, člověk ji nezvládne za tu chvilku ani procítit, takže na mě nepůsobí vůbec lidsky, necítím z ní skoro žádnou lásku a dobrý konec je možná dobrý, ale také tak rychlý, že ve mně opět nestačil nic probudit..

človiček: Ano, mám Vídeň velmi ráda a děkuji za milý komentář.

Doufám že se ti ve Vídni líbilo.Smím si objednat sebevraždu dle scénáře,na deseti letech bych tak nebazíroval.a záchranku netřeba,,nač zatěžovat rozpočet zdravotnictví.Jinak moc hezký