Ellen: přesně tak, děkuji

hototo: to mě těší, děkuji

Homér: no, ani si už nepamatuju kdy jsem nekouřila, ale měla jsem takový období, než jsem zas začala

Umouněnka: jo, jo myslím každý se v tom občas najde, ale nejde to pořád ;-)dík

Hanulka: Moc děkuji za upřímná slova... i za tu naději.

Ellen : někdy se nám zdá, že cítíme něco silného, ale ve skutečnosti je to jen hra emocí, které nás klamou. Mohlo to být ovlivněné okolnostmi, nostalgií, nebo třeba jen touhou po něčem, co v tu chvíli chybělo. Emoce někdy dokážou zkreslit vnímání reality, ale když se na věci podíváme s odstupem, začnou dávat jiný smysl. Věř , bude líp ! A přeji ti to !

Ellen : děkuji za přízeň.

Moc pěkné.

Někdy zkrátka člověk potřebuje voraz... však práce neuteče ;)

Pěkné.

Jop ...

Roxanne: Teraz však premýšľam, že sa beriem prehnae vážne a v týchto veselších časoch by som mohol tvoriť hudbu menej seriózneho charakteru.

Povedené, hravé a živé... Potěšilo, díky za to!

Mlčeti Zlato : děkuji za pochvalu a milá slova.

Moc hezky jsi to napsala a v ráji je tak moc krásně.

Ty jsi začala kouřit?

Celá já, také se v tom vidím, ale už si ani nic nevyčítám, i tak dělám co můžu a někdy bolí i přemýšlet, co vše musí člověk udělat, když to předchozího dne opět neudělal, to mi připomíná, že už týden píšu někomu email bez odeslání... :D Trefně a svěže napsané.

Psavec: to jo, děkuji

Hanulka: ano přesně taková jsem jak si to napsala, dík

Roxanne: Vďaka, možno raz, keď príde čas. Zisťujem, že tvorenie v časoch duševnej vyrovnanosti mi narúša túto duševnú pohodu. Pre mňa je tvorba prirodzená až keď sa topím, to ma urdží nad vodou.