Motýli, když vzlétnout, tak je vitr v dálky odnese
Počkej sí dívko zasněná „AŽ" břichem ti proletí
Pocit se bát, té krásy, jestli lásku tvá duše unese
Když znovu je ztratíš, neboj se, to není prokletí
Je to melancholické a to se mi líbí. Jsi šikulka.
Heský večer. .Miras
Počkej sí dívko zasněná „AŽ" břichem ti proletí
Pocit se bát, té krásy, jestli lásku tvá duše unese
Když znovu je ztratíš, neboj se, to není prokletí
Je to melancholické a to se mi líbí. Jsi šikulka.
Heský večer. .Miras
Některé oči námi skutečně prostoupí,
ale nezastaví se uvnitř - v duši.
Pak vidíš tu temnotu, která jen tělo vidí,
a bouřku já nechci - Už ne!!!
Pokaždé má duše zahyne.
Neboj, jednou to klapne.
Měj krásný den. Miras
ale nezastaví se uvnitř - v duši.
Pak vidíš tu temnotu, která jen tělo vidí,
a bouřku já nechci - Už ne!!!
Pokaždé má duše zahyne.
Neboj, jednou to klapne.
Měj krásný den. Miras
Proč dívko, oči se ti rosí? To stejně nestačí
Trápit se Láskou, jen s hlavou v oblacích,
když druhá strana, tvé city blátem vláčí
Nesahej na sen, který není pevný v kranflecích
Moc se mi to líbí. Měj krásnou neděli. Miras
Trápit se Láskou, jen s hlavou v oblacích,
když druhá strana, tvé city blátem vláčí
Nesahej na sen, který není pevný v kranflecích
Moc se mi to líbí. Měj krásnou neděli. Miras
Moc hezké a to propojení s volbami velmi jemné, nenásilně ... Líbí moc
Občas nechápeme ani vlastní světy, natož světy těch druhých. Je to krásné dílko a je i k zamyšlení
Moc povedené a opravdu k zamyšlení, no, ten kdo umí vážit si sám sebe, je opravdu vyspělý, sebevědomý( ne nafoukaný;-), umí dát najevo jasné ne i ano, teď jsem na to kápla, váhy a na jedné straně je ne a na druhé ano a člověk je rameno těch vah, my rozhodujeme, no nevím, ani nedovedu sama sobě zodpovědět zda si sama sebe dostatečně vážím, děkuji za skvělou báseň i za úvahu
Krásná podzimní atmosféra, možná zbytečně, ale zamýšlím se nad těmi pomlčkami
Je krásné lásku prožít, je smutné když se stane vzpomínkou a myšlenkou kterou nevyženeme z hlavy, ráda si čtu takové básně
Snažím se do básničky vcítit, vnímám melancholii, to ten bezejmenný...zmatek...oči co se nedívají...je to krásná podzimní básnička
Vlastně mě zaujala, čtu ji už potřetí a potřetí mě těší po těch depresivních řádkách dobrat se k závěru v kterém je naděje
Je nádherná, vlastně mě zaujalo i to neobvyklé rýmování a opakování, vnese nás do rozervanosti básníka, poutníka, vnímám nostalgii, chlad, bolest a snad i tu meluzínu slyším a jsou v té básni moc hezká originální místa
Moc povedené, taková malá meditace, zklidnění před spaním a soustředění se na okamžik a na pochody svého těla, líbí
človiček: jo, nekdy to proste nevyjde :)
Dandy:
mysl je pes co drží kost
nestačí zakřičet dost
cloumá ji a okusuje
svoje zuby do ní vryje
Děkuji
mysl je pes co drží kost
nestačí zakřičet dost
cloumá ji a okusuje
svoje zuby do ní vryje
Děkuji
Yana: jezis dekuju, presne jsi to pochopila, to je hezky ;)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Prue-Halliwell [18], Aliwien [18], tami [15], morava [15], Padvephyr [13], Špunt [12], Modrý Vrabec [8]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

