Terri42: a co nemá být nikdy ani nebude

LadyLoba: to ráda slyším

LadyLoba: Mělo se to jmenovat pro Kačenku. Pro mojí ženu. Sedmnáctej rok. Ví, že píšu, nic z toho nikdy nečetla, já to nikde nečetl, naposledy jsem rýmoval ve druhý třídě, Hokejista, už se chystá. Má žena nemá ráda rýmy, dřív to Lukio smaže, než si to Katherine přečte. Po mý smrti, Marry Anne. Pro tu to možná bylo. Byl to protest.

Báseň mi mluví z duše. Snadno v ní najdu uplynulý půlrok.

LadyLoba: Jsi zpěv ptáků po technu
dredatá brigádnice z kempu u řeky
máš ráda pořádek a přeřeky
kvůli tobě zdechnu

Co ty tu děláš s takovým ksichtem?
za hnojem v Hojsovce nejlepší sny žít
totální dno
snaž se
smaž se
zarděnko

Z tvé duše povstanou běsy
a pak už jen velký nic
skořápko v mechu
dotohlávko na zdi
moc dobře víš
že nebýt lidí
měla by ses líp

Smrt rýmům
jsi hrozně hodnej a čistej
žiješ v myšlenkách
hladká mouko

Jejda, ty jsi se snad zamiloval?

Dark Alchemist: :-)

puero: Mistře, Děkuji :-)

Audrey Diamond: KarelVrba: Díky

Kuchyň je nejvíc sexy večer. Přítmí, černá a bílá, kachličky (černé a bílé?), prostor ozářený otevřenou ledničkou a sklenice vína (pohár chcete-li) napůl prázdná.

Jo, kuchyně v noci je sexy. (Ta moje rozhodně.)

Hmm, tenhle styl je mi hrozně blízký. Mám spoustu podobných (pocitově, dojmově podobných) věcí. Ani tak ne situačních, jako lokalizačních, s myšlenkou trochu víc hluboko pod slovy. Konkrétní detaily, příroda a průmysl (takže kontrasty), které hovoří samy o sobě nehybně stojící až málem symbolické. To mám rád. Kdyby měl někdo naši poezii zfilmovat, asi by natočil černobarevný noire. S dezorientovaným Humphreym Bogartem, samozřejmě.

Tak jsem u svojí dopolední jazzové kávy zabrouzdal na psance za poezií (výhoda, když jste ředitel organizace a nikdo nekontroluje, co vám svítí na monitoru)... a hned takový zákusek! Hezké. Ten začátek by se udržel i jako samostatná básnička. Má bezva rýmování a je z ní cítit F.G. Lorca. Taky má podobný verš něco jako... nejsem ve svém domě pánem (ve smyslu, neovládám svoje touhy a myšlenky).

Vzpomněl jsem si na to. Taky jsem to kdysi kdesi použil.

Úplně mi naskočila představa: DDD jako zenový mnich u své poustevny pod pavloní nohu v gibsu, berle opřené o zeď, papriky zasazené.... a čas teče jak řeka a tráva roste.

mám rád básně o včelách

Pokud je v srdci Tvém díra
nezacelí ji ani v Boha víra,
bolest Tvou však utiší,
ten, kdo je Ti nejbližší...

:-)

Tak tak je skvělá!

Trefná, stejně tak jako komentář od "Strachu" ...

Venda Kousek: Ano, děkuji. :-)

Krásně jednoduchý a výstižný