Leslie: Děkuji, to mě fakt těší.

Leslie: Děkuji, je to přesně tak, lhostejnost je tady klíčová.

koiška: Moc děkuji.

líbí, nevzdávej se ideálů o lásce

Strašidelné, tolik dětí.

Čipera.

Škoda mazat.

kdysi jsem byl v nemocnici ze zlomenou nohou, někdo se mě ptal, jak se mi to stalo, když jsem mu řekl, že jsem vozil kolečka, přestal se zajímat, teď bych mu řekl, co je ti do toho...

Trochublázen: Děkuju za vlídnost. Často mám pocit, že ten zápisník potřebuju spálit, protože už nedokážu tvořit jako dřív. Možná jen některý věci potřebujou vyhnisat.

Neu: Přesně proto jsem to nemohla zkrátit. Musela dopsat, i když jsem několikrát pokládala tužku a chtěla odejít od stolu. Je to vyčerpávající.

Jsem jak v minovém poli po výbuchu a kdybych nabízel ruce a noze co vedle trupu leží kanagon s tím ,že se podívám po hlavě necítil bych se bezradněji. Neumím si říct o propustku, tak moc nenávidím beznaděj...netušíš jak moc přes kapku svého hoře coby mikroskopem zřím oceán tvého vlnobití. Srdcem chtěl bych opravit tě a rozptýlit tvé věrné. Snad pusu na hřeby tvého kříže?? Snad vypadli by...

někdo věří na bolest, ani nechci vědět, proč

konečně jsem to dočetl,
mám rád jednoduše napsané
příběhy komplikovaných lidí
máš možná špatnou srážlivost
krve, na nemocnici je dobré,
že si tam nakonec musíš
pomoct sama...

Musím souhlasit s Leslie, a proto se nakonec vracím a čtu znovu. Je to naprosto fantastické dílo. První, který jsem si odsud uložil, kdybys ho nakonec smazala. Doufám, že už je to všechno za tebou, ale je veliké štěstí, že jsi dostala ten zápisník

Je to vyčerpávající. Čtení asi míň než prožívání, ale přesto bych to asi pro literární účely zkrátil nebo rozdělil na víc menších částí. Toliko do formy. Obsah samotný je samozřejmě jiná liga, než jsem schopen zhodnotit. Rozhodně je to unikátní zpověď, která mě "bavila". Cením syrovost a obrazotvornost. Daň z přirážek je hustá metafora.

Psavec: Dik.

Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.

GULI: Bude to už jen a jen složitější aspoň na oko.... dík za odezvu

Leslie: Děkuju za utracený slova, jsem za ně vděčná. Snažila jsem se jen zachytit... nádechy mezi ranami, tak nějak? Věnovat metafory správným směrem.

Ve strachu je zamítnutí skutečnosti. Nemožno připustit, že se takový věci dějou, protože by se pak mohlo stát, že jejich zhmotnění je arbitrární a mimo kontrolu, že.