Damir: Budu si psát jak chci ;-) ...

Má kůra též bělá, ach Flóro!

psát o svých starostech je mnohdy nejlepší řešení, jak se s nimi můžeš vypořádat. Vidět své vlastní myšlenky zformulované do textu i mě samotné dodávají pocit klidu. Básně tohoto typu se mě osobně líbí nejvíc. Tahle báseň je krásná, čiší z ní radost ale zároveň strašně moc smutku, donutí člověka zamyslet se.
Děkuji za ni

Hlavu vzhůru, s takovými starostmi ti brzy pomůže cestování v čase. Hlavně, že je básnička povedená. A tou repeticí posledních slov na začátku každého řádku, dokonce originální. Palec hore.

Moudrost se dědí po otci.

Život nekončí "a žili šťastně až do smrti." Přináší další dramata. Přijde mi jako by ji po letech napsal princ z Popelky. Moc pěkný!

Na zajímavou myšlenku podanou básnickým jazykem ti stačilo šest řádků. To je umění!

Takový malý zapadlý klenot.

Moc pěkná.

Velká paráda.

Zajímavé. Ale říkám si, máme-li být důslední - co ta čárka za ale ne. Když ji dáš pryč - máme-li být důslední - první řádek se rozpadne do nejistoty, k čemu se ten zápor má vlastně vázat. No a v důsledku této nedůslednosti vztyčují své ježaté mrkvovité ukazováčky a prostředníčky kritici, aby, abychom byli důslední, důsledně vyžadovali odpověď na důvod této nedůslednoti. No a samozřejmě Shakespearovská otázka Romeovy růže, že. Nebo to byl Eco? Co je vůbec po jménu, když je třeba jít s kůží na trh a umět se prodat.

Orionka: Pravdu díš čokoládová hvězdo. To ta moje ostravština.

Všichni zapomenem, je to tak, i na nás bude zapomenuto. Ale dokud o smrtelnosti můžem takhle pěkně psát, je to fajn. Zadrhla jsem se akorát na "z třpytivých", tam by myslím mělo být "ze".

puero : nádherně poetické ! Děkuji.

Kouzelná...

Srandisto.

Taková neradostná.

Zaujala.

Dobře se mi četla.

Bez obav.