Podzimní les

Podzimní les

Tu šedý opar nad luhy se zdvíhá,
barevný háj, zavlhlý bor
a tráva chladem uvadlá.
A z mraků kdosi nesměle se dívá,
z pláče trav, z kapek ros.
To má slza k zemi upadla.

Po kraji vítr v keřích lomozí,
studený háj, zmáčený bor
a v botách vody z kaluží.
Po tváři se mi již slunce nevozí,
smutný den, hořký čas,
jen zima sedí těsně pod kůží.

Já tu stojím sám a prochladlý.
Bezlistný háj, prořídlý bor,
mi zašeptal pár krátkých vět.
A v louči paprsků ze slunce upadlých,
rozsvítí den, osladí čas.
Pak pochopím, že krásný je podzimní svět.

Ať šedý opar se nad luhy zdvíhá
a barevný háj i zavlhlý bor.
Ať v očích mám tisíce slz.
Ať se tisíce listů kolem mne míhá.
Do pláče trav a do kapek ros...
A pak mi ten překrásný svět zmrz'.