Ta balalajka spíš k Donu nebo Volze.

Yana: Díky, potěšilo.

Poezie anonymity: Snažím se, díky.

Yana: Děkuji za tvůj komentář. Asi to moje dílko vyznělo depresivněji, než jsem chtěla, mělo být spíš pozitivní s tím vzdorovitým závěrem. A že je ti právě závěr blízký, to je mi úplně jasné :-)

Neskutečně se mi líbí atmosféra té básně, tajemno, mytologie, bílý mustang ženoucí se prérií, křehkost citu, povedené

Malá báseň k zamyšlení, smutně se žije obklopen vším, ale bez romantiky a poezie...

Vzhlídnul ses nějak v cizinkách ale stále zábavně :-) dík za úsměv

Pro pohlazení zlomenin;-) krásná báseň

Připomněla mi ta báseň moji kolegyni, jako by byla o ní, alespoň ona tak o sobě mluví;-)a já jí přesvědčuju že to není pravda. Líbí se mi a krásně plyne básnička a závěr je mi blízký

koiška: přesně tak, dík

koiška: Miňko: díky vám

Všem moc děkuji :-) mně se ta básnička moc líbí, hned po probuzení přišla;-) a byl krásný den

Psavec: Leslie: Děkuji za návštěvy!

Převážně neškodná. Povídka se mí moc líbí, ale souhlas. Děj se sice posouvá rychle dopředu, ale nevím kam. Pochopil jsem to, až když Ruvko vstoupil na stezku. Nakonec když jsem povídku četl podruhé, tak je mi jasné, že je to záměrné. Líbí se mi to a pěkná hra se slovy. Díky a přeji hezký den. Miras.

koiška: Ennie: Děkuji vám.

Hezké obrázky až na kombinaci Nilu a balkalajky ... Tam mi to vrže ... Ale možná jen mě

Poznal bys jí, kdyby neztroskotala na Zemi?

V textech preferuju: Show, don't tell. Ráda bych si přečetla o nepříjemných zážitcích, o tom jak reagovala a pak srovnávala. Je to na mě hodně obecný.

človiček: Děkuju, tohle jsem potřebovala vědět.

Orionka: Zvažovala jsem, jestli pokračovat i po projití branou. Následující děj jsem si v pár bodech promyslela, ale připadal mi navíc. Možná by textu pomohla jedna dvě věty, které by víc nastínily situaci. Možná konec dopsat do chvíle, kdy by si chlapec uvědomil hroznou skutečnost.

Do nějakých úprav se dam až s časovým odstupem.

Zjištění, že je text informačně nedostatečný, je pro mě důležité – díky.

Ano, chlapec je obětovaný.
Mým cílem bylo vyprávění z pohledu chlapce ve věku cca 8 let. Tomu jsem se snažila uzpůsobit jazyk. Šlo mi o kontrast mezi nevědomým chlapcem a rodinou. Chlapec neví, co ho čeká, a vnímá to pozitivně. Nicméně si všímá neobvyklého chování. Dospělí vědí, že bude obětovaný. Chtěla jsem nastolit znepokojivou atmosféru – jednak skrz chování postav, jednak tím, že čtenář tuší nebo ví, že kluka nečeká nic dobrého. Ale kluk to netuší. Inspiraci jsem hledala trochu u Lovecrafta.

Opravdu sluníčková, moc hřejivá...