Moc pěkná, opravdová, otevřená, prožitá.

koiška: tak závratným až mám strach, že spadnu... děkuji

Jednou se vyčasí.

Snad nebude tak zle, a možná, že průtrž mračen se konat nebude..

No teda ta ho oškubala ,no ale co, za každou slastnou hodinku musel dát jednu bodlinku .

Když verše tvé rozvinu, najdu jen šikmou plošinu..

A k závratným výšinám.

Aspoň že nějaké poučení...

Tak tomu se říká, že má oči hluboké, vidíš nima až do duše.

Možná , že přebolí
a možná taky ne
vzpomínky že tu jsou...
to je to jediné

Ptej se mně na cokoli
jen neptej se na samotu
já vím jak samota bolí

človiček:
To že tělo hřeje tělo,
nestačí i když by mělo,
tvrdí srdce....

Wau, trochu lechtivá, ale krásná, kouzelná, láska . Poezie zabalená do sladkého vyznání ...

GULI: Je pravda, nikdo se nás neptal jestli sem chceme. A když jsme tu, musíme si projít tím vším , jak píšeš bolestí i radostí. Je to jako na houpačce. Život je obrovskou záhadou a my bychom chtěli tak moc jí přijít na kloub. Jak na něj vyzrát a pak si žít v souladu se vším ...

JKHartman: Děkuji za zastavení.

Zajímaví, ale nerozluštil jsem pointu jen vnitřní rozervanost a zatrpklost snad? Však bez černé by nebyla bílá.

Vztah je často jen boj o pozornost s použitím všech možných intrik. Když je soupeř (partner ) lepší ,vzdáš to. Když jsi lepší Ty vzdá to On.

Mockrát se díváme skrze oči až dovnitř
a vy to víte. Proč výčitky?? ,když oči přimhouříte
.....a studenou sprchou nás prověříte. Ano, jen jeden trubec ze sta zmítán v agónii. Ne vždy ten nejkvalitnější nakonec-že? Dolítals kámo...bouřka dohřměla.

Kdyby jste jen tušily jakou moc máte
tak noc v samotě nikdy nepoznáte.

Byl já v mládí pěkný moula
nechvátal jsem na kocoura
když jsem se do díla dal
sotva jsem se pobryndal
aby mléka nebylo málo
řekla že je zaděláno.

Psavec: děkuji