Motýli, když vzlétnout, tak je vitr v dálky odnese
Počkej sí dívko zasněná „AŽ" břichem ti proletí
Pocit se bát, té krásy, jestli lásku tvá duše unese
Když znovu je ztratíš, neboj se, to není prokletí
Je to melancholické a to se mi líbí. Jsi šikulka.
Heský večer. .Miras
Počkej sí dívko zasněná „AŽ" břichem ti proletí
Pocit se bát, té krásy, jestli lásku tvá duše unese
Když znovu je ztratíš, neboj se, to není prokletí
Je to melancholické a to se mi líbí. Jsi šikulka.
Heský večer. .Miras
Některé oči námi skutečně prostoupí,
ale nezastaví se uvnitř - v duši.
Pak vidíš tu temnotu, která jen tělo vidí,
a bouřku já nechci - Už ne!!!
Pokaždé má duše zahyne.
Neboj, jednou to klapne.
Měj krásný den. Miras
ale nezastaví se uvnitř - v duši.
Pak vidíš tu temnotu, která jen tělo vidí,
a bouřku já nechci - Už ne!!!
Pokaždé má duše zahyne.
Neboj, jednou to klapne.
Měj krásný den. Miras
Proč dívko, oči se ti rosí? To stejně nestačí
Trápit se Láskou, jen s hlavou v oblacích,
když druhá strana, tvé city blátem vláčí
Nesahej na sen, který není pevný v kranflecích
Moc se mi to líbí. Měj krásnou neděli. Miras
Trápit se Láskou, jen s hlavou v oblacích,
když druhá strana, tvé city blátem vláčí
Nesahej na sen, který není pevný v kranflecích
Moc se mi to líbí. Měj krásnou neděli. Miras
Moc hezké a to propojení s volbami velmi jemné, nenásilně ... Líbí moc
Občas nechápeme ani vlastní světy, natož světy těch druhých. Je to krásné dílko a je i k zamyšlení
Moc povedené a opravdu k zamyšlení, no, ten kdo umí vážit si sám sebe, je opravdu vyspělý, sebevědomý( ne nafoukaný;-), umí dát najevo jasné ne i ano, teď jsem na to kápla, váhy a na jedné straně je ne a na druhé ano a člověk je rameno těch vah, my rozhodujeme, no nevím, ani nedovedu sama sobě zodpovědět zda si sama sebe dostatečně vážím, děkuji za skvělou báseň i za úvahu
Krásná podzimní atmosféra, možná zbytečně, ale zamýšlím se nad těmi pomlčkami
Je krásné lásku prožít, je smutné když se stane vzpomínkou a myšlenkou kterou nevyženeme z hlavy, ráda si čtu takové básně
Snažím se do básničky vcítit, vnímám melancholii, to ten bezejmenný...zmatek...oči co se nedívají...je to krásná podzimní básnička
Vlastně mě zaujala, čtu ji už potřetí a potřetí mě těší po těch depresivních řádkách dobrat se k závěru v kterém je naděje
Je nádherná, vlastně mě zaujalo i to neobvyklé rýmování a opakování, vnese nás do rozervanosti básníka, poutníka, vnímám nostalgii, chlad, bolest a snad i tu meluzínu slyším a jsou v té básni moc hezká originální místa
Moc povedené, taková malá meditace, zklidnění před spaním a soustředění se na okamžik a na pochody svého těla, líbí
človiček: jo, nekdy to proste nevyjde :)

