měl jsem parník ve vaně

Vypůjčil si malý kousek času v ráji,
než poznal, co je věčnost...

jsi Ďáblem, jehož pomoc vzývám, když síly mi docházejí…
a když se musíš zpovídat...

já už víno nepiju kvuli žáze

mrtvá duše,
oběšená,
nad ránem,
chci,
snad spolu budem

Aktuální, nepamatují si, jaké měla oči. Možná modré nebo hnědé.

silné

Hm to asi bylo hodně dávno ...pamatuji si film ještě ze sociku Proč? ... Jinak jakékoliv fandění fotbalu jde zcela mimo mně ... To už snad raději hokej ...

shane: je to vtipné ...

Děkuji za komentář

Podle překladače je Mlsná huba v balijštině demen daaran manis.

LadyLoba: Jak se to čte?! :-)

sokol a lípa: Díky! Rád si hraju, i když jsem hlavně veršotepec. A příště sem dám právě ten veršovaný kousek na stejná slova. :-)

Psavec:
Na stejky jsou skvělí Chodi!
Jak tak po hranicích chodí,
maj v sobě míň tuku, vody...
;-)

Ahm .... :)

Zaujalo

Vina ze života je zvláštní pocit, ale intenzivní, a proto nádherný. Silné emoce jsou nositeli krásy. Nezáleží na tom jestli jsou pozitivní či negativní, to už není otázka estetiky, ale něčeho jiného. Jediné skutečně ošklivé na tomto světě je polovičatost prožitku a prázdnota. Ovšem, netvrdím, že jsou události vzbuzující extrémní duševní reakci vždy dobré, jenže morálka není nutně spojená s elegancí a onou krásou. I zlo může mít rozkošný oblek hodný nejlepšího krejčího.

Zajímavá báseň, líbí se mi, připomíná díla devatenáctého století, či začátku dvacátého. I tak mám jistou kritiku: není v tom nic vyloženě neznámého, jedině třetí sloka pocit již čteného nabourává za pomoci nových obrazů.

Dobre.

Ju