Na to nenacházím slov, snad jen přinejmenším úlek, strach.
Musel jsem si to aspoň pětkrát přečíst. "Neřekl jí - Přijď!"
Prostě musela, tak mi to z toho zní...

Bolest lásky mám, z ní velký šrám - bylo první co mě napadlo na hlavní melodii, pak jsem se do toho pohroužil a vznikl tento text.

LadyLoba:
Děkuji. Jak jsem to cítil, začal jsem na melodii psát a šlo to samo.

Jop,den protkán člověčinou

Miňko:
Děkuji. Někdy mi stačí slogan a vím o čem text bude, nejdřív se řídím náladou skladby, někdy si pomohu překladem, ale to pak není "ono".

Dandy:
Děkuji.

Miňko:
Děkuji. Píseň se jmenuje Have You Ever Been Lonely, složil Dieter Bohlen (Modern Talking, Blue System), skládal i pro jiné zpěváky, např. poslední píseň pro něm. zpěváka Roye Blacka Ich träume mich zu dir, asi týden nato zemřel v roce 1991.

Moc pěkné.

Ano, tohle potřebujem všichni..

Lotka: Děkuji

.

Homér: To je přesně to, co je čímdál větší kumšt najít. A jedině pěšky, jak píšeš. Z auta to brzy nepůjde vůbec. Já se vrátil teďka z plavby - ukázali jsme malému velký svět s nekonečnou linií moře na kterém široko daleko nic není, svět kde se mluví jinak, jí jinak, myslí jinak - ale proč musí být všude tolik lidí? Mraky lidí. Hejna lidí. Je čas navštívit svou poustevnu v Kysucách. Tam lidi nehrozí. A musí se tam pěšky, bo teď když je sníh, se tam autem člověk nedostane. Někdy se zastav.

Měj se.

puero: Ty kráso, vyrazili jsme do Brandýsa nad Labem na pět dní, dnes jsme došli do Kostelce nad Labem, to je fakt jinej Svět. A za Penny v Brandýse, to je lidskej hnus, za kterej se nemusí stydět ani favela v Sao Paulu. Ale musíš chodit pěšky a žádný z tvých doporučených přístrojů není zapotřebí. Max ten mobil na mapy a ani to jsme v Laosu ani v Patagonii neměli. Nechápu lidi, co sedí doma, toť vše. Měj se.

Pěkné

Díky. Myslel jsem si to..

Ještě budeš potřebovat komín, nezapomeň.

Cestuj Michale, cestuj. A na cesty si vem lékárničku, všechny léky, tlakoměr, defibrilátor, dializační přístroj, kapesní CT a RTG, do mobilu si nahrej svou zdravotní dokumentaci, jodové injekce, adrenalinové injekce, svůj bažant a tradá!!

Život je barevný rváč.

Mno,..... to je výstižné.
To podepíšu.

Podobný pocit mívám taky. A lepší to nebude. Na každé zastávce se ale vystoupit nedá, vlak kterým jedem, jede jen dopředu a nás by mělo uklidnit, že jsme aspoň projeli kolem. A snad je v tom i ten hlavní omyl a zrada a příčina sladkobolu, že se z okna díváme dozadu a ne na zastávky, které jsou před námi. Že méně plánujeme a malujeme si budoucnost, než propočítáváme, co jsme nestihli. A to přitom jen stačí kolikrát otočit hlavu správným směrem. Hmm, zřejmě s tím člověk nic nenadělá, je-li už jednou melancholikem. Taky to dítě v nás, které svého času den za dnem nacházelo nové a nové horizonty, kde je? Je tu pořád. Někde. Nebo zůstalo tam vzadu, osamocené a ztracené a my se snažíme na něj zapomenout, protože dětství je jedna z nejbolestivějších výčitek dospělého člověka?

Miňko: Skladbu tvoří Dark přes Suno. Autory textu jsme já a Dark. Zazpívat bych to zvládla asi také :-)