puero: Osobnost je EGO - soubor všech těch zapsaných utrpení, podle kterých reagujeme a které se pokaždé když se nám něco stane snaží naroubovat na danou událost, to je to, že se nás někdo dotkl, to že se nám vybavilo něco z minulosti. Lidé kteří věří se bojí, EGO se bojí, smrti, protože tím skončí. EGO si po smrti nikdo nikam nevezme, stejně jako tělo. Proto kdo se celý život věnoval EGU nemá dle této skromné básně z čeho číst...

puero: zajímavé...otázka je, je důležité to co chtěl autor říct nebo to co divák nakonec v díle vidí ?

Jeden krok dopředu je víc než dva kroky dozadu

Zajímavé, ale místy se v tom plácáš, jakoby to EGO nešlo nějak opsat. Procitnout do smrti je zajímavý obraz, obvykle se užívá opak, že člověk usne na furt. Procitnout do nicoty je básnicky významný prvek téhle básničky. Ostatně lidé nábožensky procítění, by nesouhlasili, pevně věří, že jejich osobnost je totéž co duše a ta že je věčná. Že se nerozpustí. (V ráji to musí hučet jak v úle.)

Hezky napsáno. Hezky to plyne a člověk se v tématu neztratí.

LadyLoba: Díky! Nu, snažím se hledat inspiraci, kde se dá... ;-) https://photos.app.goo.gl/BbtsB5HzGJaWWF679

puero: Díky za doplňující překlad, Tome! ;-)

Psavec: Ještě občas je, v nižších soutěžích... :-)

LadyLoba: Já to pamatuji ještě naživo! :-)

leda kosti

Zbytečnosti

Prostor zná, prostor ví ,tichu rozumí.
Dá v plén svůj šat, nač na stydlína si hrát
Z naděje se šatník zrodí, s výstřednostmi nezávodí
chce Vám duše oblíkat a zip zapnut v očekávání
udělá zvuk. Vzápětí dostaví se života hluk.

človiček: Já děkuji za tvůj komentář, který mi dává naději. Vše se točí, vše je kruhem, život smrtelníka končí. Univerzum nám však šeptá - spolu v úctě, věčně tu budem.

Dobrý, vskutku bejvávalo.

Líbí se mi ten pohled k výšinám.

Chlapské verše.

když dva se rádi mají,
je dobře, že se znají

já se nedostal přes druhý ročník gymplu, a na vysoké jsem byl dva týdny, jednou budou studenti dál

sokol a lípa: Ve škole ti lhali.

jestli jsem dával pozor ve škole, co je sprosté, není originální