:D Skvělá.

Určitě stojí za přečtení, nejvíc se mi líbí: život je k žití, i když je k nežití.

Parádní.

koiška: Děkuji moc.

Fajnová, líbí se mi ty rýmy bez rýmy ;)

haiku mi svou přísnou strohostí nesedí a díky komentáři snake_01 chápu proč...chybí mi v něm lidský dotek...tvá skorohaiku se mi líbí a právě ta vyčítaná lidskost mi z jinak prázdných vět dělají námět k přemýšlení...děkuju

ano...

Gora: Třáseň mi vázala manželka Helena v předsíňce chrámu ve Stráži nad Nežárkou. Našla ji tam někde viset na nástěnce. Vyrazili jsme snad poprvé po 35-ti letém manželství na víkend do penzionu v Jindřichově Hradci. Poprvé a po doručení zprávy o nedoplatku za plyn zřejmě naposled...

kekebreke: Ne 7 - 5 - 7, ale 5 - 7 - 5. Je to ovšem jen vnější forma stvořená pro japonštinu. Haiku musí být především nesubjektivní poezií, jak to už formuloval Bašó. Mistr Santóka psal i dvouveršová haiku a světově nejznámější japonská haiku soutěž Kusamakura reflektuje všechny možné experimenty při zachování zenového ducha. Ani příroda jako hlavní téma není nutná. Doba pokročila a vývoj haiku s ní. Je třeba to sledovat, jinak se může stát, že veškerým úsilím haikuistů bude snaha vecpat do 5 - 7 - 5 jakýkoliv přírodní blábol.

To se pozná mistr. U mě vede esemeska, dlouhý stůl a kotel.

Mystické je haiku s kocourem, také hvězda v komíně - a zároveň vtipně vystižená situace. Haibun také pěkný.Třásně vázalo jistě děcko, to se mi taky jako nadčasové zamlouvá... poslední mne spíš pobavilo:-).

Darmošlap1960: vidíš, s omezenou časovou platností řepky je to tak! a děkuju.

Darmošlap1960: Moc děkuju za reakce, ta snídaně mne potěšila, trvalo, než jsem přišla na to, jak ji napsat. U vnuka jsem si prohlížela své fotky z kolotočů a "došlo" mi, co s postřehem:-)

Nechci být hnidopich, ale co pamatuji, tak haiku má svá pravidla, 7-5-7 a po většině téma spjaté s přírodou

Ten kontrast u prvního haiku je velmi působivý. Asi si ho je vědom více ten stařec než děti.
Řepka je časové haiku, za pár století bude potřebovat výklad :-)

Pěkná obě. Cestou domů - ten odraz už z dálky je působivý. Nevím, proč na mě působí tak melancholicky. Snad je to v nevyjádřeném očekávání, že se člověk těší, že to okno bude rozsvícené, ale nikdo doma není, jen ten chladný měsíc na skle.

Snídaně je skvělá. I u nás jsou ptáci takhle drzí, když nic nenajdou, nakukují dovnitř, zvláště hrdličky. Postřeh od kolotoče je také pěkný.

Člověče, U Hrocha jsme nocovali, když jsem měl tu přednášku u vás na jabloneckém gymplu :-).

Třetí haiku je skvělé. Ale líbí se mi všechna tři dílka.

Moc hezká báseň, četla jsem dvakrát, zaujala mě moc.

Úplně cítím tu zima a taky se chci schoulit v křesla s teplým čajíkem .:)