|
Tak nějak to možná jednou proběhne.
|
Ze břehu mě serval proud
voda temná, hbitá
dřeva kolem mrtvá jsou
tak proč se jich chytat
Když čekala jsem, nepřišlas
teď za meandrem hukot
ohlížet se není čas
sotva pohnu rukou
Propadám se do hlubin
slepá šátrám po dně
nikomu nic nedlužím
jen sama sobě – hodně
voda temná, hbitá
dřeva kolem mrtvá jsou
tak proč se jich chytat
Když čekala jsem, nepřišlas
teď za meandrem hukot
ohlížet se není čas
sotva pohnu rukou
Propadám se do hlubin
slepá šátrám po dně
nikomu nic nedlužím
jen sama sobě – hodně
09.12.2025 16:31
Dark Alchemist: Neblbnu, jen se nebráním psát o čemkoli, proč by taky ne. Dík za zastavení.
24.11.2025 22:32
Dandy: Díky za zastavení. Ta dravá řeka je spíš až úplný konec, ne celý život.
24.11.2025 20:20
Pěkné,konec.k zamyšlení dlužit sobě chvyle neprožité.
Proživat ten pocit v řece ,dáse i na souši,život je tou dravou řekou.
Proživat ten pocit v řece ,dáse i na souši,život je tou dravou řekou.
24.11.2025 15:51
Leslie: Děkuji za tvoje zamyšlení, jsem ráda, že tě zaujala. Jak to je, to jednou všichni zjistíme. :-) Souhlasím s tím, že dluh vůči druhým je vlastně i dluhem sobě, možná hlavně sobě. Chápu vztah k sobě jako ten prioritní a jediný, který má každý pevně v rukách. Vůči sobě má člověk tu největší odpovědnost, ostatní vztahy se od toho základního odvíjí.
23.11.2025 20:20
Sama sobě - ano. Moc se mi líbí ta myšlenka v závěru, ale vlastně by mě zajímalo, jak to je. Myslím, že mnozí litují i toho, že nedali dost času/pozornosti druhým. Ale je fakt, že i to může být ve výsledku bráno jako dluh sám sobě. Zaujala mě ta první strofa, pěkně plyne a baví mě ty obrazy.
22.11.2025 17:35
Šunkobaron: Psavec: Jarda468: Yana: Moc vám děkuji za čtení i komentáře, potěšily mě :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.