Když je čím, není do čeho
když je do čeho, není čím.

Skvělý. A souhlas...

Pěkný, náladový, třetí řádek mi nevadí.

Lenča: odraz reality...ne právě veselé...ale už je to pryč... děkuju za krásná slova

Moc hezké.

Hádám, že se ani tak nepoučí :-D
Prima vtipná veršovaná historka ;-)

Není tak ladná jako tvoje jiné básně, ale i tak má své kouzlo a hloubku tobě vlastní...

Roztomile vtipná :-)
Jen ta první sloka se mi neladí...

Gora: Děkuji za komentář.

Psavec: Děkuji moc

Lenča: Leni diky. Jako vždy bylo to v telce jen na chvylku ta malba.

ačkoli tuto formu nevyhledávám, tvá haiku jsou taková...lidštější...ne tak neosobní a odosobněná, jako pokusy většiny jiných...díky

Homér: Když vidím strom, jde o sloup chrámu. Chrámu v kterém jsem byl kostelníkem, pouštěl světlo do okenic. Lidé také tvoří pilíře, jiní jsou světlem POUHÝM. Snad jsem tě neurazil. Tmu trápíš a tos slíbil nevměšovat se do světa lidí Homére, díky

Hezky se povedla.

Mě připadá přímo nádherná a okouzlující. Velmi podařená. Jen, pokud mohu být trochu detailista, tak k tomu korku bych nedával závit - takový špunt jsem nikdy neviděl.

Gora: No to jsem z blbosti a nepozornosti a spěchu. Pokud jde o to druhé, tak píši tak, že každý verš začíná velkým písmenem a nikde není žádná interpunkce. Přiznávám, že někdy mě to chtění veršů, aby se propojily, jak naznačuješ překvapuje, ale odolávám...
Kde jsem vzal takovou blbost, už nevím.

Gora: díky... jsem rád, že se ti to líbí...

Martin42: Marťas, možná se ti stal trapas, ale já fakt nevím, o co jde, žádnej nasírací komentář nikde nevidím. A neboj, mě jen tak nenaštveš, jakožto dítě z rozvrácené rodiny jsem si kolem sebe vytvořil takovou krustu, že mi je vlastně skoro všechno jedno.

človiček: Klobouček. Formu nehodnotím, obsah zajímavý. Já teď začnu třináctý rok v lese, snad mě nezradí kolena, jinak je to takové svobodné povolaní. Až se nám rozpadne Duster a my dostaneme GPS špeha, bude hůř.
No chlap by si měl určitě projít více povoláními, aby si pak vážil něčeho, kde se mu podaří zakotvit. Já třebas ručně nakládal kamiony pneumatikama, to se pak člověk musí zamyslet, jestli by to dal doživotně. No byl jsem zedníkem, pokrývačem, tahačem kabelů, skladníkem, doplňovačem zboží, natěračem laviček, sekačem trávy, taky nějaké ty fabriky, vše povětšinou jako brigádník. Bylo zajímavé pozorovat ty, co tam byli nastálo. Když mě odněkud vyhodili a já se smíchem utíkal například od té sekačky (chodil jsem prý pomalu), to byl závan pravé americké svobody. Haha. Dobře, že to dcera zvládla. Lesu zdar.

Celkem dobrá báseň, zvláště závěr se povedl.