Tak trochu Haiku

Dandy: Děkuji.

Kvetouci jaro.
Zvonek klekaní
Pěkné vraceni v čase.

Ziny: Děkuji moc .

zaseja: koiška:
Mně museli vysvětlit a hlavně ukázat, co mám v haiku vyčíst, jak si haiku vychutnat, jak v nich hledat a najít pointu, přesah. Pak jsou krásná.
Než psát, je potřeba naučit se haiku číst.
Jinak jsou to nahoře pěkné miniatury, krásné obraty. Hlavně to klekání mi připomnělo dětství.

Na stráni za vsí klekání
Ozývá se volání
Děti, domů!

Díky

oslov radek: Děkuji.

zaseja: Ano, asi nikdy nenapíši to pravé haiku. Moc ti děkuji za milý komentář.

Líbí

haiku mi svou přísnou strohostí nesedí a díky komentáři snake_01 chápu proč...chybí mi v něm lidský dotek...tvá skorohaiku se mi líbí a právě ta vyčítaná lidskost mi z jinak prázdných vět dělají námět k přemýšlení...děkuju

Děkuji.

Mlčeti Zlato: moc děkuji.

snake_01: Moc děkuji ,jen nevím jestli to budu umět. Budu sem tam zkoušet.

Jsou to zajímavé pokusy, je vidět, že se snažíš pozorovat detaily správným způsobem a jsi na dobré cestě k haiku.

Aby to ale skutečně bylo haiku, je potřeba, aby z tvých textů odešel jejich autor a zůstalo jen pozorování bez hodnocení.

Například: "slunce na lukách žlutí se pampeliškou", to je zcela subjektivní autorský pohled, který se snaží ukázat na jedinečnost autorských schopností pozorovat svět kolem sebe. Stejně tak "čmelák omámen troubí medu sen".

Odstraň z textu vlastní umělecké ambice, soustřeď se jen na to, co doopravdy vidíš...

Hezky ladí k dnešnímu ránu. Za oknem pryskyřníky.

Moc povedené kousky.