V prvním haiku vidím kontrast mezi psem volně pobíhajícím třeba na louce a dvěma lidmi, kteří jdou ruku v ruce za ním. Trochu mi tam vrže obrat "my ... v ruce druhého." Snad by šlo "ruku v ruce" nebo "ruce spojené" (?)

Druhé haiku je tajuplné, zajímalo by mě, zda může vločka dopadnout tak těsně polibku, že v jeden okamžik roztaje na rtech dvou líbajících se. Ale asi ano. Možná "zastavil jsi mě" by šlo zaměnit za obraz, který by se více blížil chumelenici.

Ano, i já po prvním přečtení myslel, že se musím podívat vzhůru a že kontrast leží mezi hvězdou na obloze a roztátou hvězdou na rukavici (věčnost a pomíjivost). Ale asi je tam ta krátká prodleva v upozornění a zareagování pozorovatele. "Podívej, hvězda!" řekl mi kdosi. A než jsem shlédl na rukavici, už stačila roztát.

Taky tleskám rozespale, rozmrazujíce pocity.

Tyhle korálky se rozkutálejí dříve než si je čtenář navlékne na souvislou nit. Styl máš dobrý, ale škubeš lžičkou a nikdo ani neolízne podstatu děje. Článek by měl být natolik vydatný, aby čtenář měl důvod zasednout k dalšímu meny. Kapitolu zvětši a čtenáře nakrm zvědavostí co bude dál pokud nás chceš tyranko skutečně poškádlit.

Toliko opiátů může i srdce odervat.

Moc pěkné.
Věřit v sebe je důležité.

tak tahle mi sedla. super díky, souzním :)

Parádní děkuji!

Od dřezu dál.

Zaujala...

Něžné verše. Rozepjaly svá křídla. Krásné jsou :)!

borovice: Děkan.

Propojení, nejen rozumem, ale i srdcem. Hezky popsané pocity :).

Daisy Moore: Spřízněné duše?

Sasanka: Díky moc. Když mi sem napíšeš komentář, tak si přečtu přes deset let staré dílo, které nevím, že jsem kdy psal.

Gora: Děkuji za komentář. Brkoslav severní je krásný pták velikosti špačka.

:))

Působivý text.

ukrytá v máku: Psavec: Gora: Děkuji vám. A přeji krásný zimní večer.

Někdy je zvuk sněhu tak hlasitý, že se musíme zastavit, abychom uslyšeli cokoli jiného.
Co se týká textu, námět objevný, jen mi malinko chybí k ucelení. Hlas? zvonů...přemýšlím, přemýšlím, Tvůj text mě vtahuje čím dál víc.