10.02.2023 - 23:15
17(16.)Z tvých posledních básní mám velmi silný pocit, že si procházíme dost podobným procesem ve stejné době. A pokud to cítím správně, jen chci říct, že to zvládneš. Přežiješ. This too shall pass.
10.02.2023 - 17:0916(16.)Bezdomovcem se může člověk stát i bez krabice vína,ale jo krabicové období nás mělo za mlada asi hodně... :)
10.02.2023 - 15:199(6.)Sasanka: původně byla jen první sloka...tu návratovou jsem dopsal ráno ;)
10.02.2023 - 11:309(3.)Tam si rád lítám taky. Právě proto že tam nejsou žádný holky.
V kosmickém korábu,
se svojí slečnou,
létáme nocí až
za dráhu mléčnou.
Sami pod hvězdami,
v kosmickém tichu,
plujeme spolu na
planetu hříchu.
Tam slepý Pygar nám
křídla svá půjčí.
Pod křídly slečna mne
lásce pak učí.
V kosmickém korábu,
se svojí slečnou,
létáme nocí až
za dráhu mléčnou.
Sami pod hvězdami,
v kosmickém tichu,
plujeme spolu na
planetu hříchu.
Tam slepý Pygar nám
křídla svá půjčí.
Pod křídly slečna mne
lásce pak učí.
10.02.2023 - 09:092(2.)LudvíkRoiSoleil: Jo, to já když jela poprvé na pomě, tak jsem vystoupila v půlce na "mezisvahu". Přede mnou jeli totiž můj táta a můj bratr a můj bratr spadl z pomy. Táta za ním vystoupil, aby se o něj postaral a já vystoupila z pomy, protože jsem si myslela, že už je konec, když oba dva vystoupily. Bylo mi sedm, takže se asi není čemu divit... :D
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Martinasso [16], D.W.B. [13], Stin [12], Pittore [10], Warp [6], Poezie anonymity [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
