Struny

Struny

Každý z nás nosí ve svém srdci struny. Tiché, napjaté a trpělivé – čekající na dotek. Naše srdce samo o sobě mlčí. Potřebuje něčí přítomnost, aby zaznělo.

Někteří lidé jím jen projdou a nezanechají po sobě ani jediný tón. Jejich příchod i odchod se ztratí v tichu. Jiní hrají falešně – jejich melodie nám trhá uši i duši, a tak z jejich dosahu rychle utečeme. Jsou i tací, kteří dokážou rozehrát několik příjemných melodií, ale brzy zjistíme, že to byla jen zkouška, krátké demo. Po pár hezkých skladbách už nemají co nabídnout.

Občas se objeví lidé, jejichž tóny zní zpočátku nelibě. Přesto je necháme hrát dál, protože jejich hudba vlastně není jejich – je naše. V jejich odrazu poznáváme, že některé naše vlastní struny nejsou naladěné. To jsou lidé Hladící. Jejich úloha je nenápadná, ale nesmírně důležitá: pomáhají nám pochopit sami sebe.

A pak, jednou – nebo možná nikdy – potkáme člověka, který v našem srdci rozehraje koncert. Nezapomenutelný. Hluboký. Tak krásný, že sotva uvěříme, že to hraje právě naše srdce. Možná s námi zůstane. Možná odejde a my jeho hudbu budeme hledat celý život. Jediné, co víme jistě, je to, že od té chvíle už naše srdce nikdy nebude znít stejně.