Ve stoce

Stokou se brodím
ve sračkách po kolena
hledám naději.
Krysy mne doprovází
svým pískotem
a záblesky malých oček.
Mezi odpadem
mrtvola panenky
odevzdaně pluje
jako připomínka
kdysi šťastné doby.
Kužel světla
laská zelený sliz
bočního tunelu.
Zurčení smradlavého potůčku
uklidňuje mou mysl.
Možná jsem o stupeň blíž
nirváně nebo zapomnění.
Svoboda samoty
láká svou nespoutaností.
Na konci cesty
sluneční paprsky oslepují.
Vše je nové
a voňavé
s lehkým krokem
vzpřímeně kráčím
vstříc dalším zítřkům.