Konečně optimistická báseň. A je krásná, má neodolatelnou křehkost, která graduje. Jen tu otázku na konci považuju za zbytečnou.

Myslím že ano.:) Nicméně to nesouvisí s tím, že ve mně nic neevokuje.

Tak jo, tak já ti k té myšlence ještě něco doplním. Spousty lidí prošlo kurzy asertivity. Spousty manažerů i úředníků. I když získané dovednosti mohou pomoci, někdy bývá motivem spíš účinná manipulace než hlubší pochopení. "Velet" stínům se do jisté míry dá něčím, co je víc než povrchní dovednost (technika boje). Goleman napsal zajímavou knihu Emoční inteligence. Je moc zajímavé rozumět, co se děje v druhých. Rozumět tomu , co oni sami nevědí. Pak je vidoucí člověk ve výhodě. Není tolik překvapován, ani tolik zklamáván. A má možnost předpokládat..... Někdy je to docela dobrodružné :-)

Asi budu souhlasit s LIDUS. Jeden čas jsem Ti přestával rozumět anebo jsem se bál toho, co jsem z Tvých dílek vycítil...Ale hrátky s Pepou dělají s Lenkou zázraky...;o)))))))))))

ARA: Rozhodně nechci, aby mi někdo pochleboval. Chci, aby mi každý řekl svůj pravdivý názor. Jedině tak se dokážu ponaučit ze svých chyb a zdokonalit se ve způsobu vyjadřování svých pocitů a názorů. Jak už píšu v předchozím komentáři, nechtěla jsem tím říci, že život stojí za hovno...
Strategií, kterých se musím ještě naučit je hodně a na jejich naučení mám celý život...
Ta myšlenka s těmi stíny se mi líbí, to mě ani nenapadlo =) .. díky =)

Ticho a prázdno když příval slov nese,
v obraně záda trochu shrbená,
skřivánek touhy často zalekne se
své vlastní písně a jen mlčívá...

Však zpívat zkus, líp krákorat jak vrána,
než mlčky tonout v citů močálu,
i duše, co teď zdá se rozervána,
zas narovná se, byť jen pomalu.

Věř, že se všechno může rázem změnit
jak mávnutím proutku čarovného
a preventivně zkoušej zoubky cenit,
úsměv je základ štěstí pravého...;o)

Náčelník Holá Ruka: Já jsem tím ale nechtěla říci, že celej život stojí za hovno... chtěla jsem tím říci, že život není jenom procházka růžovou zahradou, ale že jsou i okamžiky, kdy nám ten život přijde tak trochu nefér a zlý... a v těchto chvílích se prostě nesmíme nechat zastrašit. Musíme vstát, zvednout hlavu a jít dál.... Tak nějak jsem to myslela.... ale každý z nás těm básním, a jiným dílkům, rozumí trochu jinak.... a možná je to tak i dobře ;)

řekla bych až roztomile milá:) sedne mi, svět dokáže být někdy tak malý, že ho můžem dát do dlaně, kutálet si s ním a přitom nám nic nemusí scházet:)

fajnová :)

jé, ta je krásná!

..paradni. :)

Sokolička: a pochopilas o co v ní jde?

krásne.

Náhodou jsem na ni narazila... Četla jsem ji před třemi lety, ale teprve teď ji asi víc chápu. Krásná. Jde mi z té pravdivosti až mráz po zádech.

Ten název to hodil úplně jinam, pěkné.:D

Páni, páni, páni...nemám slov.

Sokolička: ahoj moc děkuji

krása, hlavně začátek..!

Měla bych jednu o štěstí, ale nelapám ho do sítí, kéž by to šlo.

Mno. V tvém věku jsem psala úplně stejné... básničky.

P.S. Pro MĚ je správná forma.