Joo, Floydi, dobře!! : ))
Tvoje básničky mají v sobě něco, čím mě vždycky osloví. Ani tahle není výjimkou.
;o)

Náčelník Holá Ruka: Jen tak mimochodem, já jsem muzikant, ale rozhodně ne stylu Ivana Mládka :D Spíš poslouchám extrémní metal :D. Jinak - všem dík za pochvaly.

díky moc za názory...:-)

Hola! Ruko! Nebudu ti lhát, že by mne tvá odpověď zcela uspokojila. Ale rozhodně je to pozitivní počin. A je mi sympatické, že si to utržení ze řetězu uvědomuješ. Prevíte! Nikoli beznadějný (jak se zatím zdá).

:-)

Co tím chtěl básník říct?

ARA: Ty jsi tu báseň nerozebíral... ve skupině... na jednu stranu je to jako mučení, kdy slyšíš ostatní sténat, na druhou stranu jako bys sám byl mučen... samozřejmě přeháním, ale tohle přirovnání mi přijde jaksi přesné... vem v potaz že do té doby než jsme přišli na psance jsme se setkávali jen s poezií buď námi napsanou nebo napsanou někým kdo to opravdu umí (když nepočít každoroční ničení mozkových buněk čtením děl z Evropy ve škole) pro mě osobně to byl takový šok že jsem se místo rozčílení pokusil zesměšit něco co mi přineslo muka (zase říkám, je to jen přehnaná metafora) snad ti toto vysvětlení postačí abys pochopil naše "utržení z řetězu"

K tomu není třeba žádná zkušenost. Je to v principu nemožné, neboť sklo je příliš křehké.

Náčelník Holá Ruka: jayjay: Znovu si čtu komentáře k Déjavu a trochu se stydím. Napsal jsem vám, vy prevíti, že jste se moc rozdováděli. Později jsem si uvědomil, jak mne Eliška rozesmála tím štěpným krmelcem. Rozesmála, ale nesmála se Morionovi. Ani já. Ale dostalo mne to také do jiné nálady, což jsem záhy vnímal jako své selhání. Neboť jsem pak k vám byl nepřiměřeně mírný. A miním to upřímně a zcela vážně.
Autor někdy reaguje dotčeně, ješitně, uštěpačně, útočně. I na seriózní připomínky. A pak někdy sklidí, co zasel. Ale Morion NE!
To, co jste vy dva předvedli, bylo bezuzdné veselí. Taková debata by se hodila jen jako soukromé cvičení mezi vámi dvěma. Ale on se s vámi nehádal! Nehájil nedostatky! Když někdo ztratí soudnost a prezentuje své chabé dílo na oficiální veřejné soutěži, je to jiná situace. Ale ani tam by se s ním nemělo jednat povýšeně, jako by pyšně přinesl k ochutnání lejno! Nemusí to být tak.

Když jste začínali psát, pomáhal vám někdo, upozorňoval na nedostatky a chyby? Možná ano. Pak buďte rádi, že s vámi jednal slušně. Snad ano.

Náčelníku Líná Holá Smělá Ruko, upírám ti jméno Líná. Abys je nezneužíval. Neschovával se za lenost. Tady jsi líný nebyl! A s tou svojí odpovědí: Stud....pche :D, jsi nezabodoval!

Předevčírem jsem si přečetl něco od Homéra. Píše tam, že se chová povýšeně. Mám důvod věřit, že to bylo výrazně autobiografické. Přestože se dá i vlastní upřímnosti zneužít jako alibi, musím mu přiznat i jistou překvapivou míru upřímnosti k sobě samému. Zkuste to i vy.

Jsem blázen do poezie. Do mé poezie. A do mého života...
To píšete z vlastní zkušenosti, že střepy se nemohou žvýkat?

Já bych v tom zůstal takhle... názor si má udělat čtenář... ;) a mě to zkazil ten poslední verš ;)

To právě ne. Člověk, který jenom drží a nic nedělá ačkoliv se mu něco děje co se mu asi úplně nelíbí není podle lyrického subjektu kabňák. Proto tam je ten otazník. Jsem opravdu kabrňák nebo jenom srab?

Ten svět mi přijde poněkud "ohraný". Ovšem to ale není důležité v této povídce. Především se mi líbí ta druhotná myšlenka o vládě nad lidmi, a to jak mohou spolupracovat, když je třeba. Když je třeba. Závěr celé toto téma krásně okořenil.
Snad jen z průběhu děje jsem měl takový pocit, jakoby vše někam příliš spěchalo. Moc jsem se ani nestihl nijak vcítit do hlavního hrdiny.

Na konci bych škrtl ten otazník... Protože člověk co drží, je kabrňák a bylo by to hezčí zakončení ;)

I když občas malinko kostrbatý na můj styl, parádně jsem se pobavila. Palec hore :)

Kéž to není nic horšího. A kéž ti to nezůstane.

Tak tos mě dostal! Zatím jsem od Tebe četl jen chmury. Bolestně těžké. Tohle směle PLYNE. Velmi upřímně a vtipně zpracované všelidské téma. Jako bys potřeboval přehodit výhybku. Asi i proto, abys viděl, jak tě chmura do jisté míry svazuje a brzdí. A jak se to změní, když se uvolníš. :-)

I kdybych sebevětší bolest v srdci měl,
nikdy nevíru k Tobě nepřipustím.

- Hodně dobré a výztižné. Připomíná mi to chvíli, kdy jsem si uvědomil, že v tom nejsem sám. Že už dávno svého Boha mám, jen jsem si ho nevšímal a nepřipouštěl, ale když jsem tak učinil, šlo najednou mnoho věcí lépe... pěkná báseň...

ARA: Asi to bude tím že jsem Náčelník Líná Smělá Holá Ruka ;)

Místo omluvy můžeš formuloval líp. "Jak jsem říkal......"(?) - říkej líp a všimni si i toho, že Eliška byla mnohonásobně méně úsporná než ty!
Odbyl jsi i ji. Náčelníku Smělá Ruko.