Jak mně je

Lidi, mně je,
lidi, mně je,
jak jen to říct,
jak jen vám to mám popsat,
jak říct, že mi,
že mně je,
lidi, mně je.

Nad hlavou mně lítaj vraky aut,
pod kůží se mi svíjí had,
na vodě plave mrtvý rak,
ve vzduchu visí z prádla mrak,
lidi, mně je,
pásek mě škrtí v pase vejpůl,
boty mě tlačí, číslo půl,
triko mám zvlhlé z horka, z mrazu,
úzko je hadrům, chudým, všem,
jak jen to říct,
bezedná huba peněženky vejrá,
nula se s nulou ráda má,
ložnice prázdná druhou vzývá,
v lednici salám své místo zná,
jak jen vám to mám popsat,
jídlo je střep, anebo drát,
prašť jako uhoď, studený jak led,
místo oběda jím železný kruh,
namísto postele mám fakíra lož,
jak říct, že mi,
v puse mě dráždí zarudlý bolák,
v čelistech drtím kostmi kost,
smýká mně jazykem hejno chutí,
v hlavě je zmatku taky dost,
že mně je,
z vlasů se plete přepevný bič
a z rukou tvoří nejdelší řetěz,
propojenost je dvojsečný meč,
paprsek světla obtočí Zem.

Lidi, mně je,
lidi, mně je,
jako když padá balon dolů,
jako když začnou padat kroupy,
jako když spadne celý les,
přesně, mně je,
jako když hoří celá ves,
jako když začnou hořet hřbitovní svíčky,
jako když shoří lampion.

Lidi, mně je,
lidi, mně je,
tak nějak,
jaksi,
jako kdyby,
těžko říct,
však vy víte,
dobře víte,
jak mně, lidi,
jak mně je.