Prosím odpusť

Plamínek svíčky ve tmě tiše plápolá,
přemítám kdy osud si mě zavolá.
Zda všechny krásné chvíle skončily z dnešním ránem,
vzpomínka na srdci tíží mě jako kámen.
Výčitky svědomí, srach a žal,
srdce mi svíraly když jsi spal.

Jen kočičí oči ve tmě svítí,
jen oni znají pravdu,
jen za nimi se můžu skrýti.

Věčné dilema, zda ano či ne,
tvé oči zdají se býti tak nevinné.
Avšak hřích se v nich skrývá,
a strach když se stmívá.

Tvůj život za moc nestál,
a to to málo co jsi měl, zničila jsem ti já.
Bylo to z lásky?Ne!
Kdybych tě milovala, nechám tě být,
a ty jsi mohl beze strachu žít.

Prosím tě odpusť mi,
to je jediné co od tebe chci,
prosím odpusť že zničila jsem tvé sny.
Rozbyla jsem tvoje naděje,
teď mám chuť zemřít.
Prosím odpusť, já si nezasloužím žít.