smějte se dvojité bradě,
zvedejte si sebevědomí
až do bezvědomí...

dosť dobré

jayjay: súhlasím s Homérom a Puerom; ide o vyznanie lásky v prvom rade, a teda akákoľvek kritika nie je na mieste. Netušíš, ako situáciu vníma a prežíva autorka, text má jedného konkrétneho adresáta...

Homér: Jak si mohu dovolit? Tak , jak sis přečetl! A proč? Protože se mi chce. A protože smyslem tohoto webu je i toto.

Leslie: Melodie; v básni jsou patrné dva nesourodé tématické celky, které vzájemným kontrastem a protichůdností básníkova tvrzení nehrají. Potkává se tu téma nevědomého ovlivňování druhé člověka, ovlivňování o to hlubší a citlivější, že se děje nevědomě a tudíž nekontrolovatelně. A člověk tomu ovlivňování podléhá, je jím zraňován.
V druhé části básně je ovlivňování naprosto podupáno a odepsáno jako špatné, právě pro absenci jeho kontroly. Na světlo vystupují zcela sobecké touhy po harmonii, která by měla ideálně vycházet právě z kontrolovaného ovlivňování. Její vyžadování se mi ale jeví jako nepochopení celé situace. Ta totiž vzniká právě a jedině nevědomím ovlivňujícího (toho který hraje), jeho nesoustředěním se na hru.
Závěrečný verš je již jen dovršením oné sobeckosti a vrcholným důkazem nepochopení. Domnívat se, že by nevědomý hráč ladil nástroj o kterém ani neví že na něj hraje, je s prominutím vrchol opovážlivosti. Chudák hrající nemá ani tušení o jakékoli hře, a požadovat po něm ještě naladění nástroje je krajní netaktnost.
A je třeba podotknout, že ani sebevětší vůle nástroje po naladění nic nezmůže.
Takto bych tedy shrnul Melodii.
Jedná se o báseň nevyrovnanou, kdy se se téma nádherně popíše a pak se ukáže, že básník není více schopen a že místo dalšího rozpracování, uzavření či třeba rozmetání, se zmůže jen na jeho popření a na ukázku vlastní nevědomosti, vlastního nepochopení, vlastní sobeckosti.

Už chápu. Ty řešíš prostor pro vkládání děl tak, že vyzráls na systém vložením několika děl do jednoho. Dobrý.

Dvojka má říz. Líbí se mi tenhle styl téměř bez sloves a tudíž vět. Je to jak báseň složená z fotek. Máš jich doufám dost v zásobě?

Cítím povinnost vyvrátit kritické výtky komentujících. Jednak ono loudění ( ve smyslu vyluzování - třebas loudavého) je už myslím si dost zažitý básnický obrat a se žebráním nemá nic společného, jak si Eliška dobře všimla. Proto se domnívám, že jakýkoli odborný zásah a oprava by vedly jen ke zkáze díla. Rozmělňování tady není nemístné. Naopak zdůrazňuje hlavní aspekty básně, aby se vyjevila v jasných konturách. Podobně, jako kdyby se opravovala ta přívětivá personifikace not, které jsou rozladěné. Když tančí, tak proč by nemohly být rozladěné, jako lidi se špatnou náladou? Eliško, ARo myslím si, že hledat v romantické básni o lásce technickou dokonalost a logiku, je velký omyl.

Připouštím, že tahle obhajoba je prací autorky, ne mě. Ale znám ona handrkování o slovíčka s literárními editory a domnívám se, že při konfrontaci nesouladných postojů a věmů (pokud nejde o gramatiku) má pravdu vždy autor textu. Báseň by měla být výtvorem svobodným, jakékoli dodatečné zásahy ji původní svobody zbavují. Stejně jako u hudby.

Tak a máme námět na diskuzi.

nádherné vyznanie...

Báseň se mi líbí moc. Musíš mu dát ladičku:-)

ARA: Jak si můžeš dovolit někomu opravovat báseň ty psychologu amatére? Jasný, zase jsem to špatně pochopil, a co do tebe vůbec rejpu, že jo? Bla, bla, bla

Myslím si, že méně by bylo více, že totiž od třetí sloky až do konce jde o rozmělňování prvních dvou slok, které jsou dosti sevřeným tvarem s celkem zřetelnou výpovědí, která by po drobných úpravách vyzněla ještě lépe. Například si myslím, že by prvnímu verši lépe slušelo přivlastňovací zájmeno ve tvaru mé místo mojí, jakož i to, že by si měla autorka ujasnit význam slova loudit (synonymum je žebrat), což patrně na mysli neměla. Patrně měla na mysli, že duše, na niž je hráno způsobem uvedeným spíše vyluzuje (tedy vydává) deštivé tóny.

ARA: Jsem rád, že to vidíme stejně.

jayjay: Tak to byla příjemná zkušenost. Tento dialog s tebou..

ARA: Ano! Jde o vnitřní svět. Odhalení svého vnitřního světa, jeho zákonitostí, zvláštností, všedností, to je ta jehlice do očí vražená. Vražená ne s úmyslem oslepit, ale přinést prozření. Ukázat se světu zevnitř a dát mu sebe sama ochutnat. Na špičku jazyka mu dát tu nejpálivější myšlenku, smočit mu rty ve svém smutku.

A máš pravdu i v tom, že nelze říci, že je báseň nepravdivá. A já si to plně uvědomoval, již když jsem to prvně vykřikoval. Ale je lepší křičet o něco víc, než je potřeba, než se potom bít do hlavy a litovat své přílišné obezřetnosti. Báseň skutečně není nepravdivá. Ale není ani pravdivá, a to právě pro svou slabou přesvědčivost, jak jsi vtipně podotkl. Zobrazuje téma všední a známé, byť možná slovy v něčem novými či zajímavými. To všední a známé má zajisté svou cenu, když básník, všímaje si jej, může už jen svým povšimnutím přinést novou věc, promítne-li skrze všední (ach, jak lehce mluvím o odvaze a o vůli jako o věcech všedních) do světa i svůj svět vnitřní. A to bylo to, co mi u této básně chybělo a chybí. Není tam odhalen vnitřní svět básníkův, což je pro mne u této básně jedinou bernou mincí, jediným puncem básníkova tvrzení. Nepoloží-li do básně svůj život (jak já říkám), neotevřeli svůj vnitřní svět (což je pro mne totéž), nemůže být pak jeho báseň pravdivá.

To, zda může či nemůže být odvaha podložena jen sebou samou, je téma na esej a nerad bych jej tady již více rozvíjel. Zbytečně by to rozmělňovalo diskusi.

Hold a poklonu skládám autorce, které se tu vášnivě rozepisujeme pod dílem.

Je to možná nejkrásnější vyznání, jaké jsem zatím četl.

(Puero je příliš v euforii na to, aby hodnotil dál)

Výborné. Ten sud som síce nepochopil, ale aj tak sa mi to veľmi páči.

Myslím, že název může zůstat. Každý pochopí ten paradox - že je to kakofonie. Ale mám věcnou připomínku. myslím, že tam má být LOUDÍŠ (hraješ, rozezníváš, snažíš se vydobýt z nástroje tóny, ty).

Noty rozladěné
nesrozumitelně si tančí.
Zmateně hledají.

Nevím, ale protože noty samy o sobě rozladěné být nemohou, ale nezněle uspořádané, víc by se mi líbilo:

Noty zmatené marně se hledají.
Nesrozumitelně tančí.
(Neznělá harfa.)
Neladí.

polly: díky moc, potěšilo! :)

Moc vám všem děkuju! :-)

Výborná...hledal jsem něco krátkého k počtení, a tohle si fakt sedlo :)

je KRÁSNA!