Inu, hluboký pravdy, a ještě k tomu z horoskopů.cz., jsou pro mě také jako pěstí do oka, a nadto nemají žádnou výpovědní hodnotu, a to ani do spánků vepsané.
Myslím si, že kdyby se škrlo "A tys mi vepsal do spánků
pár hlubokejch pravd z horoskopy.cz" a ještě poslední verš "a pak už nikdy nebylo nic hnusný... ", který se z mého pohledu jeví nadbytečným a zbytečně expresivním, mohla by to být docela hezká báseň.:-)
Myslím si, že kdyby se škrlo "A tys mi vepsal do spánků
pár hlubokejch pravd z horoskopy.cz" a ještě poslední verš "a pak už nikdy nebylo nic hnusný... ", který se z mého pohledu jeví nadbytečným a zbytečně expresivním, mohla by to být docela hezká báseň.:-)
Chronoss: To je základní předpoklad, že autor ví, co chce vyjádřit. Otázka je, zdali se mu to skutečně natolik srozumitelně podaří, by dílo bylo skutečně sdělné, tedy aby ostatní mohli jeho dílo sdílet. Je-li text uveřejněn, tedy dán čtenářské obci k dispozici, nastává komunikační situace: na jedné straně je někdo, kdo sděluje, na druhé někdo, kdo sdílí. Jestli dojde k pochopení a ke sdílení, je závislé nejen na čtenáři ale i na autorovi. Může se stát, že dílo přece jen není dost sdělné a čtenář má pak dvě možnosti: Buď ho nechat bez povšimnutí být nebo zkoumat, co chtěl autor vyjádřit. Jinak totiž ty jeho nové světy objevovat nelze. Krom toho komentář, dotaz, reflexe může sloužit i k tomu, že možná přece jen dílo není pro čtenáře tak srozumitelné, jak autor mínil. - Ostatně, ani po autorčině vysvětlení tam tu duhu stejně nevidím; respektive souvislost názvu s textem ani vyjádření tmy a světla..
pokaždé se těším když zjistím že jsi opět napsala nějaké dílko na to čím mě opět osvěžíš a potěšíš,eště nikdy se nestalo že bych byl zklamán..je to pěkný a dvojsmyslný myslím že každý zde nalezne to co hledá :)
Efektem "pár hlubokejch pravd z horoskopy.cz" by asi melo byt ucelne vyboceni ze stylu a ucelne zboreni. Ale na me to pusobi spis jako spadnuti papiraku pri zemetreseni.
já nevím, asi to bylo emočně silný, ale tahle forma mi nesedla...koneckonců, popisování jsem se nevyhnula často ani já...;-)
hustokrutě správná, slečno...dvojsmysly jsou v ní nekonečné.
Vnímam ten stav, o němž píšeš už dlouho, takže mne text velmi oslovil. A krom toho, že s textem souzním po obsahové stránce, pokládám jej za zdařilý i po stránce formální.
lidus: to jsem se jednou pozorněji rozhlídla po světě:D:)
Díky za přečtení. Jsem rád, že vás délka neodpudila. Sice to májen pět A4 ale tady to působí na první pohled nekonečně.
Text divadelní hry vykazuje několik důležitých znaků, za něž autorovi náleží pochvala. Především hra přináší jiný než v mnoha místech ještě obvyklý adorační pohled na Albrechta z Vladštejna. Dalším kladem textu je jeho lehkost, to jest, že nemoralizuje. A konečně je to chytrý humor a vtip, na němž celá hra stojí - totiž na fiktivním setkání dvou nepřehlédnutelných a zcela odlišných postav naší historie - Albrechta z Valdštejna a Jana Amose Komenského. To, že se celá hra odehrává v očistci umocňuje ono "účtování se životem", tedy zobrazení toho, čemu říkáme životní cíle nebo životní hodnoty, zobrazení toho, jaké životní postoje zaujímáme (jinými slovy, co kdo pokládá za velké cíle a hodnoty) a jakými prostředky je realizujeme. A to je konečně další důvod k pochvale: Hra není pouhým žánrovým historizujícím obrázkem, a ačkoli kromě jedné malé drobnosti v závěrečném obrazu hry žádné zpřítomňující narážky nenajdeme, je z celé hry patrno, že je přes časový odstup téměř čtyřsetletý i o naší současnosti.
No páni, to zní jako několik geniálních postřehů v jedné básni...
Potrebujes jednu podstatnou vec, ktera pomuze cele tve tvorbe: cerveny fix.
Skrtat, skrtat a skrtat.
A taky mi obcas pripada, ze tam neco rves aby tam nebylo prazdno, coz muze i za to, ze obcas to vypada jako male odchyleni od tematu.
Skrtat, skrtat a skrtat.
A taky mi obcas pripada, ze tam neco rves aby tam nebylo prazdno, coz muze i za to, ze obcas to vypada jako male odchyleni od tematu.

