Pokus o znesnásilnění na chatce č. 15

Seděl jsem na posteli
ve stísněné chatce č. 15
a zrovna předal láhev slivovice
klukovi vedle mě.

Ten si ji s ochotou vzal
a jal se zhltnout
co v ní zbylo.

Když dopil byl úplně namol
měl zářivě rudý nos
k tomu bylo něco před pátou ráno
a v chatce krom nás
vytuhnul další kluk
(odfukoval a chrápal)
a všichni dávno odešli
a všichni nejspíš podřimovali
byla to naše poslední noc.

Zbyteček slivovice doputoval
do krevního oběhu.

Já docela při smyslech
on spíše ne
těsnili jsme se na posteli vedle sebe
naše stehna a kolena se dotýkala
tu na mě tlačil on tu zas já na něho
oba jsme prodlévali
na ještě přijatelném území.

A tak jsem skočil na pilu
trochu se namáčkl
málo se posunul
o trochu víc
otřel se nohou o nohu
projevil zájem tím málo naléhavým gestem
co on co cítí?

On ale mlčel spal
hlava mu klimbala
musela na něj právě padnout
dusivá ruka alkoholu.

Proto jsem zatřásl
s ním s jeho tělem s tím člověkem co je tak vězněn uvnitř
abych se dočkal plachého pohledu
který je tak vystrašený
který chce spát.

Tedy se znova položil
tedy si položil hlavu
skrčil nohy do prenatální polohy
a přimkl ruce jako popravený.

Spi a nechej spát
přikryl jsem ho bundou
kterou jsem sebral z postele
a otevřel dveře do mlžného chladu.

Další den ráno
nebo spíš o čtyři hodiny později
když nastupoval do autobusu
a nesl objemnou sportovní tašku
a šel co noha nohu mine
jako by si snad nebyl jistý jak se chodí
vyčítavě se na mě podíval
tak krátce tak letmo tak jen tak
a přece bylo jasné
že mi vyčítal
tu zradu.

Sklopil jsem úsměv
mávající ruku zastrčil do kapsy.

Vzpomněl jsem si na obraz lovce
jemuž srnec hledí do hlavně pušky
tak oklamaný.