Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

?!?

Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

obnažené já..../vráceno/...;)

život je tragikomedie...*

Musím už napsat něco veselého..:-)

Tak jsem zase zkusil složit něco do veršotepárny. Uznávám, že je to ptákovina, ale zapracovat do rondelu s jeho trochu nezvyklou strukturou a jen dvěma možnými rýmy zadaná slova a mít na to ještě šibeničně krátký čas, je trochu náročné na fantazii i kombinační schopnosti. Slova prý pocházejí z knihy George Orwella „1984”: Jsou to: hlad vlas člen obraz osud.

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád

...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)

... fakt nejsem závistivej ...

i takovou atmosféru může mít...*

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

***

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...