Sup

Východ je moje mršina
a já jsem její sup.
Jenže čím více času tomu dávám,
tím víc ho ohlodávám,
tím více Santiagovi mávám
se západem v zátylku.
Odmávám od západu odchylku,
jsem vaše malá odchylka
od odchylky a na chvilku
vaše východní vychýlení,
výpadek vycházení,
výchozí východisko z Východu,
východ z nedochované výchovy,
co se bohužel nevešel do výlohy...

Východ je moje mršina
a já jsem její sup.
Jenže čím víc do ní klovu,
tím víc mě bolí zub,
protože jsem nikdy nebyl jako vy.
Já neumím mít stejný hlas.
Jsem to páté kolo u vozu,
co pořád jede vedle vás...

Jsem vedlejší věta vedlejší země,
země bez zeměměřiče,
měřím si kolik zbylo země pro mě,
pro západní závadu,
pro závadu pocházející ze západu
vlastního nápadu.
Jsem váš přízvuk přízvuku.
Jsem přízrak západního dozvuku
na vzduchu a v tom
minulost minulosti
budoucí budoucnosti,
budu-li jednou někým,
nebo jakým někým po někom...

Východ je totiž moje mršina,
já jeho poslední hlad.
A jestli ho jednou dožeru,
tak co potom budu žrát?
Čím víc z něj ukusím kus,
tím méně ze mě zbývá.
Jsem páté kolo i poslední autobus
a tak to občas bývá...