|
v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...
 13.03.2009 9 2359(38) 0 |
°°°
Vláčím nohy v synkopách
má můra s lampou bliká
poslouchám jazz
o páté
a přestávám
si vykat
když na schodišti
bezbosém
zní telegrafní stepy
nebalím si kufry
zatím na tělo
se lepí
jen vyzpívaný
déšť
°°°
Vláčím nohy v synkopách
má můra s lampou bliká
poslouchám jazz
o páté
a přestávám
si vykat
když na schodišti
bezbosém
zní telegrafní stepy
nebalím si kufry
zatím na tělo
se lepí
jen vyzpívaný
déšť
°°°
21.06.2012 - 23:48Devils_PIMP
Hezke ten zaver na takovy povzdechovy ton /tak nevim/ :)
14.03.2009 - 21:19verš elegantně svižný, chytrý
vystepován na schodišti,
ač vyznávám i jiné rytmy
na tvůj verš se těším příští
:o)
vystepován na schodišti,
ač vyznávám i jiné rytmy
na tvůj verš se těším příští
:o)
14.03.2009 - 13:24Já neslyším jazz, mě naskakuje klouzavá basová funky linka :-) Ale i to je docela příjemné, vyzpívaný déšť je krásné spojení...
14.03.2009 - 12:33ano vpíjí se do kůže a rozpouští se v krvi :) od muzikanta takový komentář potěší dvojnásob...děkuji...
13.03.2009 - 19:40Nádherná, strhující!! Slyším ten jazz, jasně a nezaměnitelně se vpíjí do kůže..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V synkopách... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Do nikam...
Předchozí dílo autora : Madrigal pro madonu...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
MMF [15], smajnulinka [15], Katulata [14], MakiLayla [13], Carcoolka [12], Drop in this life [11]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
