Možná jsme se měli střetnout až
tak za pět let, za dva, za rok,
možná by duchovní co nás spojil
nebyl falešný prorok.
Šťastni až navěky,
něha a doteky
svatební krajka- na cáry
kravata obtočená kolem lýtka
zločiny uprostřed noci
milostné...
tiché NE a hlasité ANO
pavučina marnosti jak síťka
houpe se bezútěšně s příslibem dalšího zítra.
Roucho bělostné v ranním svitu
jsi vzhůru, jsi tu...nahý
nic neříkáme, jen jsme...
spolu.
Neumíme do sebe vstřebat víc citu,
než dostalo se nám v tuto chvíli,
kráčíš kamsi a já tobě kynu-
jdu s tebou, jdeš se mnou,
jdeme sami.
Mohli jsme spolu jíst
ze stromu poznání
vyznání na ohořelé kůře
přednost jsme dali
a hladově se milovali.
Mohli jsme jíst...
však navštívil nás
Antikrist.
Do sebe nás propletl
dobro i zlo v nás spoutal
kul své dílo, bouřil, doutnal
dýmem uchváceni
láskou v bezvědomí.
Vstříc budoucnosti kalné
plné hlubin bez dna
neprůhledná vize
NEJISTOTA
jeden tlukot
vně hrudi
k tobě zpět
se budím.
Z mrákot do středu dění
probuzeni.
Oděna do jinovatky
je dnešní jinakost
svár a hořkost, vztek
vzplanutí-
pokleskem si člověče váben
utonutí v tomto spojení
predikuje sám
Ďábel.
Náděj- že sevření kolem
jejího pasu
a šepot jejího hlasu
rozežhne oheň co
uchvátí před vodou stoletou
milenci slíbit si nemohou.
tak za pět let, za dva, za rok,
možná by duchovní co nás spojil
nebyl falešný prorok.
Šťastni až navěky,
něha a doteky
svatební krajka- na cáry
kravata obtočená kolem lýtka
zločiny uprostřed noci
milostné...
tiché NE a hlasité ANO
pavučina marnosti jak síťka
houpe se bezútěšně s příslibem dalšího zítra.
Roucho bělostné v ranním svitu
jsi vzhůru, jsi tu...nahý
nic neříkáme, jen jsme...
spolu.
Neumíme do sebe vstřebat víc citu,
než dostalo se nám v tuto chvíli,
kráčíš kamsi a já tobě kynu-
jdu s tebou, jdeš se mnou,
jdeme sami.
Mohli jsme spolu jíst
ze stromu poznání
vyznání na ohořelé kůře
přednost jsme dali
a hladově se milovali.
Mohli jsme jíst...
však navštívil nás
Antikrist.
Do sebe nás propletl
dobro i zlo v nás spoutal
kul své dílo, bouřil, doutnal
dýmem uchváceni
láskou v bezvědomí.
Vstříc budoucnosti kalné
plné hlubin bez dna
neprůhledná vize
NEJISTOTA
jeden tlukot
vně hrudi
k tobě zpět
se budím.
Z mrákot do středu dění
probuzeni.
Oděna do jinovatky
je dnešní jinakost
svár a hořkost, vztek
vzplanutí-
pokleskem si člověče váben
utonutí v tomto spojení
predikuje sám
Ďábel.
Náděj- že sevření kolem
jejího pasu
a šepot jejího hlasu
rozežhne oheň co
uchvátí před vodou stoletou
milenci slíbit si nemohou.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.