666

Možná jsme se měli střetnout až
tak za pět let, za dva, za rok,
možná by duchovní co nás spojil
nebyl falešný prorok.

Šťastni až navěky,
něha a doteky
svatební krajka- na cáry
kravata obtočená kolem lýtka
zločiny uprostřed noci
milostné...
tiché NE a hlasité ANO
pavučina marnosti jak síťka
houpe se bezútěšně s příslibem dalšího zítra.

Roucho bělostné v ranním svitu
jsi vzhůru, jsi tu...nahý
nic neříkáme, jen jsme...
spolu.

Neumíme do sebe vstřebat víc citu,
než dostalo se nám v tuto chvíli,
kráčíš kamsi a já tobě kynu-
jdu s tebou, jdeš se mnou,
jdeme sami.

Mohli jsme spolu jíst
ze stromu poznání
vyznání na ohořelé kůře
přednost jsme dali
a hladově se milovali.
Mohli jsme jíst...
však navštívil nás
Antikrist.

Do sebe nás propletl
dobro i zlo v nás spoutal
kul své dílo, bouřil, doutnal
dýmem uchváceni
láskou v bezvědomí.

Vstříc budoucnosti kalné
plné hlubin bez dna
neprůhledná vize
NEJISTOTA
jeden tlukot
vně hrudi
k tobě zpět
se budím.

Z mrákot do středu dění
probuzeni.
Oděna do jinovatky
je dnešní jinakost
svár a hořkost, vztek
vzplanutí-
pokleskem si člověče váben
utonutí v tomto spojení
predikuje sám
Ďábel.

Náděj- že sevření kolem
jejího pasu
a šepot jejího hlasu
rozežhne oheň co
uchvátí před vodou stoletou
milenci slíbit si nemohou.