 |
 13.10.2007
31, žena, Měřín |
Říkají mi Lenka. Světlo světa jsem spatřila na Vysočině a v současné době žiji v Brně, kde studuji český jazyk a literaturu + výtvarnou výchovou na Masarykově univerzitě. K žití mi stačí málo, kromě základních životních potřeb, které snad nemusím jmenovat, jsou to přátelé, rodina a umění (záměrně obecný pojem). Většinu svého volného času věnuji poezii a literatuře, když nepočítám trajdání po hospodách a čajovnách, a tak vůbec ;)
Bohužel už zde nevkládám básně, ale rozhodně jsem na psance nezapomněla :)
S mou poezií se můžete nejnověji setkat:
26. 9. 2011, kulturní měsíčník Kam v Brně?
31. 10. 2011, Kulturní noviny
20. 2. 2012, literární měsíčník Host
21.10.2011 - Uznání poroty - Cena časopisu Host - http://lsfh.bloguje.cz/
13. 2. 2012 - Elektronický almanach - Hledání 39, http://lsfh.bloguje.cz/
29. 4. 2012 - Ocenění poroty - Hořovice V. Hraběte
- Sborník X. bienále - Hořovice V. Hraběte
Vaše Severka
icq - 404 489 588
Bohužel už zde nevkládám básně, ale rozhodně jsem na psance nezapomněla :)
S mou poezií se můžete nejnověji setkat:
26. 9. 2011, kulturní měsíčník Kam v Brně?
31. 10. 2011, Kulturní noviny
20. 2. 2012, literární měsíčník Host
21.10.2011 - Uznání poroty - Cena časopisu Host - http://lsfh.bloguje.cz/
13. 2. 2012 - Elektronický almanach - Hledání 39, http://lsfh.bloguje.cz/
29. 4. 2012 - Ocenění poroty - Hořovice V. Hraběte
- Sborník X. bienále - Hořovice V. Hraběte
Vaše Severka
icq - 404 489 588
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Anonymus [7], Romi [6], katastrkatastrof [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
