Převozník

Nebe husté svírá duši mou
A teskno je mi k nepopsání
A měsíc nikde jen ten mrak
Jenž víc a víc se ke mně sklání

Tu šíp srdcem proletí
Rozechvěje nitro celé
Hned mizí smutek v duši mé
Zas rozklene se nebe skvělé

ta dlouhá bílá šmouha
zrcadlí se ve vodě
smutný a přec štastný
nastupuji do lodě

tam zahalená postava
jenž na mě trpělivě čeká
na špici loďky klidně postává
jemný déšť po kápi jí stéká

mlha halí všechno kolem
v tom dotkne se mě vetchá ruka
a tichý hlas se sílou větru
řekne: "dvakrát jeden dukát"

Za dvě žluté mince se dostaneme
Na rozcestí slíbené
Bez možnosti zvolit peklo-nebe
Dostaneme s nápisem kus kamene

Nač myslit na tu jednu chvíli
Na tu chvíli poslední
Že život svůj jsme promarnili
Možná řekne nám až převozník