|
tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád
 07.01.2008 14 1812(45) 0 |
Má hořkých mandlí vůni,
a rybí žluči chuť.
Když, polkneš ze rtů slova,
a modrá čísla míjí rtuť.
Když jako by obří ruka,
drtila mezi prsty ramena.
A tvář je bez záchvěvu,
vytesaná - kamenná.
Zmrazí celé tělo.
A srdce dávkuje ledové jehličky.
Jen mozek ví co by se mělo,
leč odpojeny ruce i nožičky.
Víš, jde strašně špatně z těla.
Láska je dýka ostrá ze dvou stran.
Rozřízlá ústa oněměla...
....příště se slov ze zloby chraň!
a rybí žluči chuť.
Když, polkneš ze rtů slova,
a modrá čísla míjí rtuť.
Když jako by obří ruka,
drtila mezi prsty ramena.
A tvář je bez záchvěvu,
vytesaná - kamenná.
Zmrazí celé tělo.
A srdce dávkuje ledové jehličky.
Jen mozek ví co by se mělo,
leč odpojeny ruce i nožičky.
Víš, jde strašně špatně z těla.
Láska je dýka ostrá ze dvou stran.
Rozřízlá ústa oněměla...
....příště se slov ze zloby chraň!
23.09.2015 - 19:08Krása... Vždy, když narazím na Tvou báseň, má nenapodobitelnou atmosféru. Nejinak je tomu i u této... Opravdu pěkná!!!
19.08.2010 - 15:56Brilantně jsi navodil atmosféru již první slokou ... Až ztuhl úsměv na rtu i mně ... i jedním slovem lze bolestně ublížit ... do živého zatnout... ale znovu ránu zacelit ... umí jen zázrak, málo platno ...
Mmch - obrat "a modrá čísla míjí rtuť" ... jak prostý, ale výstižný ... v jednoduchosti je krása :-)
Mmch - obrat "a modrá čísla míjí rtuť" ... jak prostý, ale výstižný ... v jednoduchosti je krása :-)
11.01.2008 - 16:38a když rozmrzá tak pálí...
přeji ti jen samé slunce v duši...aby nikdy nemohl znovu zamrznout;)
přeji ti jen samé slunce v duši...aby nikdy nemohl znovu zamrznout;)
09.01.2008 - 18:54Píšeš nějak jinak, než Tě znám. Až mne z toho mrazí...
Jsem kamikadze lásky,
bolest je pro mne nic,
zmírám pro hebké vlásky,
Tvé oči, něžnou líc!
A ze Tvých retů sladkých
rád přijmu prudký jed
Tvých slov jako sklo hladkých,
co proklají mne hned
jak s ostrým ostřím dýka
či meč samuraje,
vše, co se Tebe týká,
pro mne dost dobré je!
Jsem kamikadze lásky,
bolest je pro mne nic,
zmírám pro hebké vlásky,
Tvé oči, něžnou líc!
A ze Tvých retů sladkých
rád přijmu prudký jed
Tvých slov jako sklo hladkých,
co proklají mne hned
jak s ostrým ostřím dýka
či meč samuraje,
vše, co se Tebe týká,
pro mne dost dobré je!
09.01.2008 - 08:09Slova...jen zvuk poslaný vzduchem...dokáží pohladit, ale i bez porušení kůže to nejhlubší nitro zranit...tohle bychom si měli vždy uvědomit...
08.01.2008 - 07:48Jejda, tady jsi uhodil hřebíček na hlavičku a ani nevíš JAK ... kdyby tak něco šlo vzít zpátky, achjo... aspoň, že se snad poučíme pro příště :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zamrzlý smích : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bez zálivky
Předchozí dílo autora : Procitnutí
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Mari» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o veronika :veru.. nemam slov. sqela holka. vzdycky me nejvic podrzi. nikdy bych neverila, ze muzu mit rada nekoho, koho znam z netu. a jeji tvorba? ctete ctete ctete! rozhodne to stoji za to! ;):-)*
