|
tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád
|
Má hořkých mandlí vůni,
a rybí žluči chuť.
Když, polkneš ze rtů slova,
a modrá čísla míjí rtuť.
Když jako by obří ruka,
drtila mezi prsty ramena.
A tvář je bez záchvěvu,
vytesaná - kamenná.
Zmrazí celé tělo.
A srdce dávkuje ledové jehličky.
Jen mozek ví co by se mělo,
leč odpojeny ruce i nožičky.
Víš, jde strašně špatně z těla.
Láska je dýka ostrá ze dvou stran.
Rozřízlá ústa oněměla...
....příště se slov ze zloby chraň!
a rybí žluči chuť.
Když, polkneš ze rtů slova,
a modrá čísla míjí rtuť.
Když jako by obří ruka,
drtila mezi prsty ramena.
A tvář je bez záchvěvu,
vytesaná - kamenná.
Zmrazí celé tělo.
A srdce dávkuje ledové jehličky.
Jen mozek ví co by se mělo,
leč odpojeny ruce i nožičky.
Víš, jde strašně špatně z těla.
Láska je dýka ostrá ze dvou stran.
Rozřízlá ústa oněměla...
....příště se slov ze zloby chraň!
23.09.2015 19:08
Krása... Vždy, když narazím na Tvou báseň, má nenapodobitelnou atmosféru. Nejinak je tomu i u této... Opravdu pěkná!!!
19.08.2010 15:56
Brilantně jsi navodil atmosféru již první slokou ... Až ztuhl úsměv na rtu i mně ... i jedním slovem lze bolestně ublížit ... do živého zatnout... ale znovu ránu zacelit ... umí jen zázrak, málo platno ...
Mmch - obrat "a modrá čísla míjí rtuť" ... jak prostý, ale výstižný ... v jednoduchosti je krása :-)
Mmch - obrat "a modrá čísla míjí rtuť" ... jak prostý, ale výstižný ... v jednoduchosti je krása :-)
11.01.2008 16:38
a když rozmrzá tak pálí...
přeji ti jen samé slunce v duši...aby nikdy nemohl znovu zamrznout;)
přeji ti jen samé slunce v duši...aby nikdy nemohl znovu zamrznout;)
09.01.2008 18:54
Píšeš nějak jinak, než Tě znám. Až mne z toho mrazí...
Jsem kamikadze lásky,
bolest je pro mne nic,
zmírám pro hebké vlásky,
Tvé oči, něžnou líc!
A ze Tvých retů sladkých
rád přijmu prudký jed
Tvých slov jako sklo hladkých,
co proklají mne hned
jak s ostrým ostřím dýka
či meč samuraje,
vše, co se Tebe týká,
pro mne dost dobré je!
Jsem kamikadze lásky,
bolest je pro mne nic,
zmírám pro hebké vlásky,
Tvé oči, něžnou líc!
A ze Tvých retů sladkých
rád přijmu prudký jed
Tvých slov jako sklo hladkých,
co proklají mne hned
jak s ostrým ostřím dýka
či meč samuraje,
vše, co se Tebe týká,
pro mne dost dobré je!
09.01.2008 08:09
Slova...jen zvuk poslaný vzduchem...dokáží pohladit, ale i bez porušení kůže to nejhlubší nitro zranit...tohle bychom si měli vždy uvědomit...
08.01.2008 07:48
Jejda, tady jsi uhodil hřebíček na hlavičku a ani nevíš JAK ... kdyby tak něco šlo vzít zpátky, achjo... aspoň, že se snad poučíme pro příště :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.