|
tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád
|
Má hořkých mandlí vůni,
a rybí žluči chuť.
Když, polkneš ze rtů slova,
a modrá čísla míjí rtuť.
Když jako by obří ruka,
drtila mezi prsty ramena.
A tvář je bez záchvěvu,
vytesaná - kamenná.
Zmrazí celé tělo.
A srdce dávkuje ledové jehličky.
Jen mozek ví co by se mělo,
leč odpojeny ruce i nožičky.
Víš, jde strašně špatně z těla.
Láska je dýka ostrá ze dvou stran.
Rozřízlá ústa oněměla...
....příště se slov ze zloby chraň!
a rybí žluči chuť.
Když, polkneš ze rtů slova,
a modrá čísla míjí rtuť.
Když jako by obří ruka,
drtila mezi prsty ramena.
A tvář je bez záchvěvu,
vytesaná - kamenná.
Zmrazí celé tělo.
A srdce dávkuje ledové jehličky.
Jen mozek ví co by se mělo,
leč odpojeny ruce i nožičky.
Víš, jde strašně špatně z těla.
Láska je dýka ostrá ze dvou stran.
Rozřízlá ústa oněměla...
....příště se slov ze zloby chraň!
Krása... Vždy, když narazím na Tvou báseň, má nenapodobitelnou atmosféru. Nejinak je tomu i u této... Opravdu pěkná!!!
Brilantně jsi navodil atmosféru již první slokou ... Až ztuhl úsměv na rtu i mně ... i jedním slovem lze bolestně ublížit ... do živého zatnout... ale znovu ránu zacelit ... umí jen zázrak, málo platno ...
Mmch - obrat "a modrá čísla míjí rtuť" ... jak prostý, ale výstižný ... v jednoduchosti je krása :-)
Mmch - obrat "a modrá čísla míjí rtuť" ... jak prostý, ale výstižný ... v jednoduchosti je krása :-)
a když rozmrzá tak pálí...
přeji ti jen samé slunce v duši...aby nikdy nemohl znovu zamrznout;)
přeji ti jen samé slunce v duši...aby nikdy nemohl znovu zamrznout;)
Píšeš nějak jinak, než Tě znám. Až mne z toho mrazí...
Jsem kamikadze lásky,
bolest je pro mne nic,
zmírám pro hebké vlásky,
Tvé oči, něžnou líc!
A ze Tvých retů sladkých
rád přijmu prudký jed
Tvých slov jako sklo hladkých,
co proklají mne hned
jak s ostrým ostřím dýka
či meč samuraje,
vše, co se Tebe týká,
pro mne dost dobré je!
Jsem kamikadze lásky,
bolest je pro mne nic,
zmírám pro hebké vlásky,
Tvé oči, něžnou líc!
A ze Tvých retů sladkých
rád přijmu prudký jed
Tvých slov jako sklo hladkých,
co proklají mne hned
jak s ostrým ostřím dýka
či meč samuraje,
vše, co se Tebe týká,
pro mne dost dobré je!
Slova...jen zvuk poslaný vzduchem...dokáží pohladit, ale i bez porušení kůže to nejhlubší nitro zranit...tohle bychom si měli vždy uvědomit...
Jejda, tady jsi uhodil hřebíček na hlavičku a ani nevíš JAK ... kdyby tak něco šlo vzít zpátky, achjo... aspoň, že se snad poučíme pro příště :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zamrzlý smích : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bez zálivky
Předchozí dílo autora : Procitnutí
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Liss Durman [18], Gars sans Lendemain [18], Verba [18], Joker Jokerovitch Jokerson [13]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

