O čem je tahle báseň?

Neumím rozeznat,
jestli se mám smát,
začít tu křičet,
nebo se tu rozbrečet.

Myšlenky jsou v minulosti,
už je nechci nésti.
Zahodit zlou vzpomínku,
Bůh má jednu podmínku.

Okamžitě mu odpovídám:
„Co řekneš, to udělám,
pokud mě zbavíš té myšlenky
a ty všechy vzpomínky.“

Už je tu nikdy nechci,
pouze si přeji a chci
jen jedno… spravedlnost,
přes všechnu okolnost.
Já si zasloužím spravedlnost.

Dobrá, pokus se naučit
říct si o pomoc a za někým jít.
Mluv o svých pocitech
a začni mluvit o těch lidech.

Budu mluvit o těch lidech
a přestanu se schovávat v úkrytech.
Nebudu v koutě sedět
ani v tichosti mlčet.
Začnu vyprávět svůj příběh.

Možná si myslíš, že začnu mluvit
o tom, o čem je tahle báseň.
A ne, nesnažím se konec zamluvit,
o čem to vlastně bylo jen?

O vzpomínkách, minulosti,
pomoci, spravedlnosti,
pocitech, myšlenkách,
zmatení nebo o těch lidech.
Nebo to bylo o tomhle všem?
Tahle báseň byla o čem?