vogonská milostná próza

K pokusu o erotickou sci-fi povídku mě inspiroval titulek článku o tom, že se v japonském hotelu o hosty starají roboti. Stačilo v té rychlosti špatně přečíst slovo hotel...

přestože je to psáno v první osobě, berte to raději jako béčkový film

pokus

Opět bych to nezařadil do erotických, kdybych nemusel. Ale hold porno tady není.

S tímto příběhem za víčky se mi mnohem lépe usíná...

Všechna naše setkání jsou vlastně taková. Na plný plyn. Adrenalin, vášeň, nirvana.

V práci je někdy nuda, tak už týdny splétám tenhle drsně romantický příběh, při kterém šichta uteče mnohem rychleji :)

Roman ze mě strhává ručník a říká: "Nemáš se čeho bát, slyšel jsem tě přes zeď, nádherně vzdycháš. Buď pěkně klidná a užijeme si to!"

přesně tak, jak se mi to nejvíc líbilo – být podřízená, bezmocná, trošičku mučená…

Nevhodné pro prudérní a nezletilé čtenáře. Původně psáno pro web sexipovídky.cz (když tady na něj pořád straší ta reklama :)), ale když jsem koukla, co tam patří k nejoblíbenějším, usoudila jsem, že by tam moje povídka zrovna nezapadla. Možná nezapadne ani sem, ale já to risknu.

Menší pokus. Psáno ve 2 lidech.

Marika cestuje stopem do Ústí.

Kurýr mě také sledoval, podržela jsem kraťásky co nejníž, abych mu odhalila svou hladce oholenou mušličku. "Chceš ji?" vydechla jsem.