Deštivé odpoledne

Mezi druhým a třetím pivem
se na moji oblíbenou zahrádku ve vnitrobloku
vyrojilo pět výrostků.
Takoví ti protivní dvacetiletí kluci,
co se trumfujou
v kreativnější dehonestaci českýho jazyka.
Popíjeli ve stoje z půllitru,
podávali si jointa
a pršelo na ně.

Jediný stolek pod stříškou jsem měl já.

Mohli mě nenávidět,
ale byl jsem jim ukradenej.
Naprosto ukradenej.
Vlastně mě nenapadla jediná věc,
kterou bych je mohl urazit.
Starej vlčák je jim úplně buřt
nebo jak se to dneska říká.

Dál prší
a sůl země mokne.
Nonšalantně se točí na patě,
přezíravě mě pozorují
a já nevím,
jestli má vůbec ještě smysl
psát básně.

No aspoň, že jsem v suchu.
Zatím.