Povídka lehce inspirovaná mými dojmy z díla Franze Kafky.

naslouchací povídka

Samozvaná povídka inspirovaná probíhající básnickou soutěží. Jsou v ní použita všechna slova navržená v diskusi kromě „mrťafuk“.

Můj první metahemeralistický pokus. Prosím o názory a kritiku.

Přeloženo z angličtiny (v zápiscích); inspirováno Angelou Carter a antologií finského podivna Lesní lišky. Spekulativní fikce.

Krátká experimentální povídka, jejíž působivost má být založena na otevřenosti interpretací, mnohoznačnosti a nedořečenosti. Nevím, jak daleko má k metahemeralismu...

Existují zhudebněné básně nebo zdramatizované romány, ale jakým přídavným jménem charakterizovat to, že tato povídka je inspirována básní?

Tuhle povídku jsem psala do soutěže na téma "Všude dobře... " Nejsem si moc jistá, jestli se povedla, tak budu ráda za váš názor :)

Moře je tajemné a nádherné...a nebezpečné

je jaro, tak se snažím být tajemná...

napůl tajemná, napůl zamilovaná povídka o ohni

Některé stavy mysli dokážou překvapit, zvlášť když je neočekáváte ani v těch nejdivočejších snech. Povídka v dopise.

Volné pokračování kapek nevinnosti.

Den první sevřela Elohima strašlivá vnitřní bitva světla a temna. Jeho vědomí pak pod tíhou puklo a tři světy stvořilo. Prvním světem stala se Naraka. Tam jeden z jeho synů poslán byl a zde, v ohni věčném, armády Daevů stvořil. Dalším světem stala se Svarga. Tam druhý syn přebývá a zde, v záři jeho vlastní, Caelos povstali. Poslední zrodila se Samsara. Bez vládců a pravidel. Den druhý Elohimovo místo Aksaya převzala. Knihu Věčnosti sešila, bezedný kalamář mlékem prvních hvězd naplnila a tři světy spojila do nekonečného cyklu zrození a smrti. Den třetí se tyto světy domovem duší staly. Fragmenty Elohimova vědomí povstaly a schránky k přežití hledat začaly. Elezear, kronikář knihy Věčnosti.