Den první sevřela Elohima strašlivá vnitřní bitva světla a temna. Jeho vědomí pak pod tíhou puklo a tři světy stvořilo. Prvním světem stala se Naraka. Tam jeden z jeho synů poslán byl a zde, v ohni věčném, armády Daevů stvořil. Dalším světem stala se Svarga. Tam druhý syn přebývá a zde, v záři jeho vlastní, Caelos povstali. Poslední zrodila se Samsara. Bez vládců a pravidel. Den druhý Elohimovo místo Aksaya převzala. Knihu Věčnosti sešila, bezedný kalamář mlékem prvních hvězd naplnila a tři světy spojila do nekonečného cyklu zrození a smrti. Den třetí se tyto světy domovem duší staly. Fragmenty Elohimova vědomí povstaly a schránky k přežití hledat začaly. Elezear, kronikář knihy Věčnosti.

Krátká povídka o vyvoleném chlapci. Zpětná vazba ke stylu i dojmu potěší.

Gorily jsou tvorové s neuvěřitelně moudrým krásným pohledem (Frencine „Penny“ Petterson)

Nebojte, tlející bestie je ve skutečnosti úplně něco jiného, než si představujete.

Po své prababičce Matildě měl také jeden „dar“. Vídával duchy mrtvých obětí a mohl s nimi duchaplně rozprávět.

Některé stavy mysli dokážou překvapit, zvlášť když je neočekáváte ani v těch nejdivočejších snech. Povídka v dopise.

Krátká experimentální povídka, jejíž působivost má být založena na otevřenosti interpretací, mnohoznačnosti a nedořečenosti. Nevím, jak daleko má k metahemeralismu...

Samozvaná povídka inspirovaná probíhající básnickou soutěží. Jsou v ní použita všechna slova navržená v diskusi kromě „mrťafuk“.

Můj první metahemeralistický pokus. Prosím o názory a kritiku.

Třetí část příběhu, kde máloco dává smysl a hlavní hrdinka se propadá hlouběji do proudu událostí.

Prolog k příběhu o dívce, jež byla ztracená dlouho předtím, než se skutečně ztratila.

Další, snem inspirovaná, povídka. O staroušovi Digmovi a počasí, které ho donutí k šílenému činu.