Povídka lehce inspirovaná mými dojmy z díla Franze Kafky.

naslouchací povídka

Můj první metahemeralistický pokus. Prosím o názory a kritiku.

Samozvaná povídka inspirovaná probíhající básnickou soutěží. Jsou v ní použita všechna slova navržená v diskusi kromě „mrťafuk“.

Po velmi dlouhé době se snad opět navracím ke psaní... K této povídce mě inspiroval jeden podivný sen, který se mi nedávno zdál, a jehož smysl my zůstává ukryt. Toto je tedy svým způsobem jeho převyprávění...

Krátká experimentální povídka, jejíž působivost má být založena na otevřenosti interpretací, mnohoznačnosti a nedořečenosti. Nevím, jak daleko má k metahemeralismu...

Volné pokračování kapek nevinnosti.

Den první sevřela Elohima strašlivá vnitřní bitva světla a temna. Jeho vědomí pak pod tíhou puklo a tři světy stvořilo. Prvním světem stala se Naraka. Tam jeden z jeho synů poslán byl a zde, v ohni věčném, armády Daevů stvořil. Dalším světem stala se Svarga. Tam druhý syn přebývá a zde, v záři jeho vlastní, Caelos povstali. Poslední zrodila se Samsara. Bez vládců a pravidel. Den druhý Elohimovo místo Aksaya převzala. Knihu Věčnosti sešila, bezedný kalamář mlékem prvních hvězd naplnila a tři světy spojila do nekonečného cyklu zrození a smrti. Den třetí se tyto světy domovem duší staly. Fragmenty Elohimova vědomí povstaly a schránky k přežití hledat začaly. Elezear, kronikář knihy Věčnosti.

Existují zhudebněné básně nebo zdramatizované romány, ale jakým přídavným jménem charakterizovat to, že tato povídka je inspirována básní?

Tuhle povídku jsem psala do soutěže na téma "Všude dobře... " Nejsem si moc jistá, jestli se povedla, tak budu ráda za váš názor :)

Moře je tajemné a nádherné...a nebezpečné

je jaro, tak se snažím být tajemná...

napůl tajemná, napůl zamilovaná povídka o ohni