Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati..

život je pes.. a žít ho je psina.. i když.. někdy.. z toho má člověk pomalu psinku.. uff :)

.. aneb něco z mála lechtivých trapásků :)

Vkládám celkem netypický literární útvar - ani nevím, kam bych ho zařadil. Je to text - kopie jedné večerní diskuze na chatu FB, jen velmi lehce poupravený, tak aby se neztratila kontinuita. Připadalo mi to zajímavé - tak proto. Diskutující jsou ve věku 18 a 46 let :).

Jen malé zamyšlení pro nás dříve narozené a pro mladé co je může potkat.