Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

život je pes.. a žít ho je psina.. i když.. někdy.. z toho má člověk pomalu psinku.. uff :)

Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati..

.. aneb něco z mála lechtivých trapásků :)

Vkládám celkem netypický literární útvar - ani nevím, kam bych ho zařadil. Je to text - kopie jedné večerní diskuze na chatu FB, jen velmi lehce poupravený, tak aby se neztratila kontinuita. Připadalo mi to zajímavé - tak proto. Diskutující jsou ve věku 18 a 46 let :).

Odevzdání a přijetí. Omlouvám se za některá syrová slova, která by vám mohla připadat nevhodná. Zkoušel jsem je nahradit jemnější formou, ale monology tim ztráceli svou autentičnost. Díky za pochopení. Také nečekám, že tento styl prózy každý spolkne, ale píšeme tady hlavně o životě a našich pocitech. Myslím, že právě jeho syrová a neuhlazená tvář by neměla nosit masky. Mějte krásný den

Jen malé zamyšlení pro nás dříve narozené a pro mladé co je může potkat.