přidáno 17.01.2015
hodnoceno 18
čteno 1644(22)
posláno 0



Moji tři chlapi mě vzali poprvé v životě na hokejový zápas! Né, že by byli té lásky a tak mysleli na svou matku a také manželku jednoho z nich, ale jednoduše zneužili mé plánované služební cesty, nacpali se mi do auta a rozhodli, že když už jedu tím směrem, tak by byl hřích to vše nevzít jedním vrzem, jak říkali. Proti mým protestům, že sice přežiji, že jedou se mnou, ale přeci jenom bych se po práci raději toulala s tisícovkou v kapse od drahého po Afíku a lovila nějaké knižní klenoty, mi sdělili, že toto nepřipadá v úvahu a raději půjdu za 170 korun českých fandit, abych netrpěla v době jejich nepřítomnosti nudou. Ach, zastesklo se mi po neexistující dceři. Ještě, že ten náš pes je aspoň holka!

Přesně v 17:03 jsme vstoupili do Tipsport arény, kde jsem se zasekla v osidlech turniketu, ze kterých se mě cca dalších pět minut snažili pořadatelé vysvobodit, za účasti nelichotivého pískotu z fronty nadržených fanoušků a povzbuzování typu "ty krávo, nevíš, kudy je vpřed?" anebo "kterej blbec to zase brzdí?!" Přemýšlela jsem, jak rychle poznali, že jsem z venkova.

V 17:10 jsem si to už vesele funěla po boku svých drahých synů a šampióna směr kluziště. Asi v zájmu sponzoringu arény, si mé drahé děti zakoupily za nehorázný peníz pití a pivní tyčinky. Při představě, jak dlouho pracuji na to, co moje děti dokážou za necelých pět sekund rozfofrovat, na mě šly pomalu mdloby.. dnes, již podruhé.

17:15, sedíme! Židličky jsou poněkud těsnější, zcela ignorující míry normálního člověka, jako jsem já a proto se modlím, aby naší řadou neprocházelo moc lidí, protože mám oprávněné obavy, že až se pokusím vstát, na mém zadku zůstane přišpendlená, jako nelichotivá ozdoba i ona úzká židle. Nakonec se lehce uklidním, aréna je poloprázdná, tak snad..

17:16, moje obavy se beze zbytku naplní, do arény proudí davy fanoušků a má židlička, držící se mého zadku jako vosa bonbónu, svou spodní částí div nevypíchne holčičce za mnou obě oči.

17:30, děcka letí k ledu a když se dožaduji u šampióna vysvětlení, je mi sděleno, že za chvíli přijdou hráči a kluci si s nimi šli plácnout.

17:35, začíná rozbruslení. Hudba duní arénou, jedna reklama střídá druhou, kotel se plní nadšenými fanoušky, začíná mě pohlcovat atmosféra a cítím v sobě jistou míru dojetí, aniž bych si byla jistá tím, zda se mi stýská po nekoupených knížkách, či se mi tu přeci jenom začíná líbit. Z tohoto trapného stavu mě vyvede puk, který mi prosviští těsně kolem hlavy s poučením staršího "vidíš, já ti to říkal, kdybys sledovala led, byla bys v bezpečí!". Následně jen v šoku registruji, jak se mé pubertální dítě pere asi s pětiletou holčičkou o tu malou a černou, zabijáckou věc. Syn vyhrává, ale jako správný gentleman holčičce okamžitě poradí, ať si počká na další. Kde jsem jen udělala chybu??!

17:50, začíná komentátor za pomoci účastníků vyvolávat jména domácích. Vyvolá jméno, fanoušci v odpovědi hulákají hráčovo příjmení. Jsem neuvěřitelně pyšná na svého staršího a především toho malého, jak dokonale znají jména všech hráčů. To jsem nevěděla, že ten hokej tak baští! A vůbec mi nevadí, že mi díky nejenom jeho řevu praskají ušní bubínky a třeští hlava.

17:51, mé nadšení a pýcha opadá, když si všimnu obrazovek nad ledovou plochou, na kterých jsou promítány fotky hráčů, spolu s jejich jmény.

17:52, přehodnotím situaci a jsem alespoň pyšná, že moje mladší dítě umí tak krásně a rychle číst! Myslím ta příjmení! Dokonce se odhodlám, začít řvát s nimi a s nápovědou, svítící na obrazovce, nadšeně zaječím "Škoda!" Můj odhodlaný hlásek se osamocen line arénou a fanoušci okolo mě propadají v hurónský smích. Začaly totiž reklamy!

17:53, hráči mizí v šatně, aréna je téměř do posledního křesla zaplněná, ještě sedm minut a vypukne to. Starší mě úspěšně polévá předraženým ledovým čajem a s puberťácký otráveným výrazem a protočenýma panenkama mi, asi jako na omluvu, sdělí "se stane né?" Nemám čas mu ani vynadat.

17:54, hala duní, fanoušci skandují, vzduchem víří fanouškovské šály a čepice, nafukuje se brána domácím hokejistům.

17:58, nastupují hráči na led, fanoušci ječí a dupou a já se cítím trapně, protože jsem po svém předešlém fiasku ještě nenalezla dostatek odvahy se přidat.

18:00, začíná zápas. Mám problémy zvládnout sledovat tu malou černou věc a tak jsem občas starším napomenuta, že koukám špatným směrem, zatímco mladší mě rovnou zabíjí naprosto pohrdavým pohledem. Sprostá slova létají vzduchem a já jenom přemýšlím, jak moc se asi zafixují do podvědomí osmiletého dítěte. Asi hodně, protože vzápětí vedle sebe slyším mladšího, jak řve "ty vole, to si snad děláš prdel!" Pokouší se o mě mdloby. Když si starší uvědomí důvod mých mrákot, mile mi řekne "helevolemami, neblbni, tady nás nesmíš okřikovat, byla bys trapná!" Ač nejsem pro fyzické tresty, má ruka spontánně vyráží vpřed, proti jeho hlavě, avšak naprosto mine cíl (aaau!), protože právě hosté sází "našim" první gól a moje dítě si stoupá a ječí "to snad není pravda, vy buzny plzeňský!". Cítím naprostou bezmoc. Chce se mi plakat. Šampion se na mě přiblble usměje, jako, že dobrý! Přiblblý úsměv, vykreslený naprosto jiným důvodem, opětuji. Raději vyrvu svůj zadek ze židličky a jdu se projít na záchod. Je přesně 18:27 a já zjišťuji, že to byl docela blbý nápad. Záchod sice nalézám relativně brzy, ale jakmile se chystám odejít z kabinky a umýt si ruce, s prvními hmatatelnými náznaky paniky zjišťuji, že zámek se zasekl! Proboha, ještě tohle!! Lomcuju dveřmi, jak divá, ony ale ne a ne povolit a tak jen zaječím "pomooooc!" a s údivem sleduji, jak se dveře pomalu otevírají a nějaká starší usměvavá paní se mne ptá, zda jsem v pořádku. Asi moc ne. Proč jsem jen ty dveře tolik rvala k sobě a ne od sebe??! Nojo, no, občas máme všichni zatmění! Celá rozrušená vyběhnu na chodbu, abych zjistila, že naprosto nevím, kde jsem a už vůbec netuším číslo naší řady a tím ztrácím naprosto všechny záchytné body. Bloudím jenom dalších dvacet minut, než si vzpomenu, že mám mobilní telefon. Pomoc je na světě!

Během druhé třetiny na sebe začínám být právem hrdá. Už celých pět minut, se naprosto skvěle orientuji na ledě a ani jednou jsem neztratila puk ze svého zorného úhlu. Při tom všem soustředění asi působím dost strnule, protože synek je mým netečným a soustředěným chováním naprosto znechucen a nutí mě tleskat a skandovat hesla jako "Dy-na-mo" a taky "Paaar-du-bi-ce!" Tolik úkonů najednou bohužel zatím ještě nejsem schopna zvládnout. Dostáváme další gól a fanoušci domácích začínají být evidentně otrávení. Otrávená jsem i já. Do sedadla mi nepřetržitě kope asi desetiletá holčička za mnou a tak, po jejím asi stopadesátém nakopnutí, se na ní mile otočím a zavrčím "přestaň!".. Holčička se lekne natolik, že na mě vysype celý pytel paprikových brambůrků, které se mi úžasně vpletou do vlasů. Tatínek ji konečně okřikne za její chování a odpovědí mu je "ty mě nemáš rád, ty na mě řveš!". Taková malá a už taková vyděračka! Mám sto chutí jí vylít zbytek našeho ledového čaje na hlavu! Od tohoto nekalého úmyslu mě odradí jen jedno. Gól!!!!! Snažím se synovi udělat radost a tak okamžitě vstanu a tleskám a ječím a.. synek kroutí hlavou a dí "tyjovolemami.. a nevadí ti, že jsme ho dostali my?!" Chyba se vloudí no!

0:3

Přestávka.

19:25, začíná třetí třetina, která mě naprosto pohlcuje. Domácí, kterým údajně fandím, jsou agresivnější a rozhodnutí, vybojovat si svoje místo na slunci, což se jim posléze daří.

1:3

Opatrně se rozhlížím a když vidím jásot na naší straně, přidávám se, vstávám, ječím a kdo ví, co ještě. Vedle sebe jen slyším spokojené "helevolebrácha, se chytá, dobrý co?" Výborný!

2:3

Chytám se už naprosto bez problémů, zjistila jsem totiž, že "naši" mají dresy červené a ti druzí bílé a když se na tuto "drobnost" zaměřím, nemohu se již znovu seknout a tak spolu s pardubickým kotlem jen skanduji "góóóól!". A nikdo, mě neokřikuje!

19:44, Pardubice vyrovnávají, aréna šílí a já s ní.

3:3

19:47, začíná prodloužení. Bohužel je vyloučen jeden z pardubických hráčů a Plzeň triumfuje a vsází poslední gól dnešního večera.

3:4

Jakmile se puk dotkne branky, pardubičtí fanoušci se zvedají a odcházejí. Jen my setrváváme na místě, protože kluci šli lovit podpisy hráčů na dresy a kšiltovky. Nechápu, proč se tak rychle hala vyprazdňuje a proč hráči nestojí svým fanouškům alespoň za potlesk. V dobrém i ve zlém, nebo ne? Na sáhodlouhé úvahy nemám prostor, řítí se ke mně nadšeně moje děti a ječí. "Mám to, podepsal se mi Sýkora a Čáslava!" To, že tyto dva hráče už tam mají podepsané nejméně jednou, v tuto chvíli neřeší..

20:08, tak děcka, jede se dom! A né, nechte tam sakra ten automat na horkou čokoládu, si myslíte, že jsem "oslíčku otřes se" či co..??!

přidáno 21.01.2019 - 20:17
Když jednou, tak navždy! Ne, že bych věřil, že je všechno, o čem text pojednává, možné, ale pobavil jsem se a věřme, že na pardubickém zimáku brzy zase bude takhle veselo
přidáno 13.10.2017 - 10:55
kmotrov: díky za nápad :) no, ta závěrečná tečka tam myslím je.. nelíbilo se mi to rychlé opuštění stadionu fanoušků poražených.. ta poslední věta je jen bonus :)) myslela jsem, že dítka zabiju

potěšil jsi mne, děkuju
přidáno 13.10.2017 - 01:06
Souhlasím se Zamilou profi výkon! Tisknou se plytčejší věci. Tohle by někde vzali všema deseti. Je vtom pohled, ženy, matky, zmatkařky, je to lidské, je to překvapivé a pořád se tam něco děje. Je to neokoukané, autentické. Nic co by tu bylo 10x před tebou.
Mám jedinou drobnou výtku, celý fejeton je především o hokeji, měla mu patřit i závěrečná tečka. Mohla si třeba napsat kolik prohrály Pardubice a kolik prohrála tvá peněženka.
Ale i tak:
Super!
přidáno 13.02.2015 - 17:35
shane: těší mě, že se ti líbí.. díky
přidáno 13.02.2015 - 17:33
Amelie M.: Smekám! Tohle je nádhernej fejeton, ze kterýho mám prostě pocit jako bych byl při tom! Tu atmosferu jsi skvěle zachytila...:-)
*Já chodil na hokej už jako malej kluk, za Komančů, když Plzeň hrála druhou ligu a stadion se ještě dostavoval. Pak jsme postoupili a já to fakt žral stejně jako fotbal, kde nám to taky docela šlo.Teď sice máme všude sedačky a můžeš vidět zpomalenej záznam posledních akcí, ale když mi někdo hloupou reklamou kazí zážitek nebo mě nápis říká, jak bych měl povzbuzovat, jsem z toho trochu znechucen. /Je to stejné jako v televizi!/ A navíc to už není levná záležitost! A dnešní hokej už mne tak neláká jako dříve, samé taktizování, rychlá kombinace a skvělé bodyčeky už jsou minulostí...Znával jsem sestavy nazpaměť a věděl lecos o hráčích, jenže dneska je i z nich tržní zboží, věrnost klubu se nenosí, Sparťan jde klidně do Slávie...
přidáno 19.01.2015 - 15:32
Amelie M.: Ještě že mám holku :-D Ne, důležitý je, že sis to užila, přese všechno utrpení :-D.
No stěrače budu potřebovat, až zase vyprodukuješ nějakej fejetonek... je tu někdo natolik technicky zdatný, kdo by je mému milému noťasu naimplantoval? :-D
přidáno 19.01.2015 - 15:29
Máta: helevolemami, je u nás od jistého věku normální oslovení, na který už jsem si tak nějak zvykla.. :))

no, já hokeji taky dvakrát neholduju, natož v tv.. a už vůbec ne nějakým davům.. jsem se tam prostě ocitla shodou náhod a musím uznat, že atmosféru to mělo a takhle live je to prostě fajn.. takže příště jedu zase! :))

díky.. a pořiď si stěrače! :))
přidáno 19.01.2015 - 14:02
Skvěle jsi to napsala :-) Užila jsem si to s tebou. Helevolemami... mě klepne, zase budu muset otírat monitor :-D
Pravdou je, že jediný hromadný sport na který bych asi šla jsou dostihy, ty mě baví, jinak tomu nějak moc neholduji, ale proti gustu. Do kotle by mě nejspíš nikdo nedostal, nějak podvědomě se vyhýbám davům jakéhokoliv zaměření. :-D
Díky!
přidáno 17.01.2015 - 19:31
Jiří Turner: moc mě těší tvůj komentář, děkuju! :)
přidáno 17.01.2015 - 18:40
Líbí se mi fejetony psané "amatéry"- v tomto případě ženou o převážně mužské zábavě. Možná proto, že jsem sám rád občas někde, kam vlastně nepatřím. Bývá to komické už jen z podstaty věci. A tys ten "humorný" zážitek hezky zaznamenala.
přidáno 17.01.2015 - 16:42
Amelie M.: No, jo, prostenal, ten žeru :-D Teda né doslova :-D

No, mě jinak pohltí atmosféra i doma u MS v hokeji, to se ze mě vždycky stává totální fanatik :-D Popř. při fotbale u promítacího plátna na náměstí. Ale jinak mam nejradši sledování doma v klidu, kdy pochytim všechny technický řeči ke hře a jsem zas o něco chytřejší :-) Ale je mi jasný, že venku třeba na MS v Praze v hokeji to musí bejt fakt něco ! A taky pěkně drahý :-D Jenže víš jak - já vidim dost blbě na dálku ..., takže bych nejspíš neviděla na puk neboli kotouč :-D
přidáno 17.01.2015 - 16:22
Zamila: mně to taky nepřijde nijak zvlášť přitažlivý, ale pravdou je, což mě vážně překvapilo, že ta atmosféra, i u téhle základní skupiny, člověka prostě pohltí.. :) to musí být bomba, jet třeba na playoff :))

týjo, já zapomněla na stať s prostenalem!! achinky! :-( :D
přidáno 17.01.2015 - 16:00
Amelie M.: Jasně, v pohodě, já krajskej hokej nesleduju, jen nároďák. Případně naší fotbalovou Viktorku, no :-) Takže něco podobnýho mě prej taky brzo čeká :-D

A ta dýlka - u fejetonu jsem radši, když je prostě delší. Takže z některých Tvých dřívějších fejetonů mi bylo kolikrát smutno, že jsou krátký a že by tam ještě místo obřího obrázku mohlo něco bejt :-D U tohohle žánru fakt dýlku neřešim.
přidáno 17.01.2015 - 15:47
Lenča: díky za zastavení a přečtení ne zrovna nejkratšího textu :)) těší mě, že tě pobavil zvlášť z toho hlediska, že asi chápeš náš nelehký úděl, s tolika chlapy pod jednou střechou! :)) zlatý naše holky chlupatý..

PS: křečka dej tchánovi a objednej jim teplé místo v DD! :))
přidáno 17.01.2015 - 15:44
Zamila: no.. já ty internetžrouty taky nesnáším! :))

upřímně, relativně dlouho jsem už nic v tomto stylu nenapsala a tak jsem se u toho trošku udýchala a stále na tom vidím dost nedostatků.. otázkou je, jestli je to jen osobní pocit anebo přijde časem ještě nějaký kritik.. :) pokud jsem pobavila, tak mě to rozhodně potěšilo, byl to účel a věz, že 90% toho všeho, je naprostá pravda.. :)

původně mě napadlo, jestli to na fejeton není příliš dlouhé.. ještě se musím podívat do pouček, jak to s těmi fejetony vůbec vlastně je..

zaznamenávala jsem si to poctivě a heslovitě vše na papírek.. při stavu mé paměti, bych to doma zcela jistě už nevylovila :)) vtipné bylo, jak už předem mi synkové dali lekci fandění a hlavně dávali důraz na to, abych se je neopovažovala okřikovat, protože na hokeji se prostě řve a leckdy i sprostě! :))) to už se mi do fejetonu tak nějak nevměstnalo..

plzeň vyhrála, ale ve své podstatě bylo znát, že pardubice mají navrch.. ale o tom sport je, sportovní štěstí někdy zakolísá.. a vůbec mi ona prohra nevadila.. nakonec, pardubice mi byly přiděleny násilím a mně se víc líbily dresy plzeňáků :D

díky za komentář.. :-)
přidáno 17.01.2015 - 15:35
Lenča: Křeček a tchán :-D Dokonalá kombinace :-D PS: Mně by nevadilo mít dva manžele :-D Už takhle vařim ve velkym :-D
přidáno 17.01.2015 - 15:29
Uf, jsem Ti od začátku do konce fandila, abys to psychicky přežila a třeba ještě něco navíc :D
Fakt skvělý příběh, dokonale podaný, prostě jsem si ho užila s vámi :) A doufám, že už víckrát nebudu muset :D
Mimo jiné mám taky dva syny, jednoho manžela (naštěstí jenom) a fenku. Křeček a tchán jsou ale taky chlapi :(
přidáno 17.01.2015 - 14:48
Grrr ... Napsala jsem Ti fakt krásnej a dlouhej komentář, při odeslání se mi vypnul internet :-D Takže tak nějak znovu a stručněji ;-)

Je to úplně profi fejeton, konečně bez smajlíků a protáhlých samohlásek (jako nevadily mi, naopak, ale takhle to vypadá jak ze školního sešitu - daleko líp :-) Smajlík ! :-D
Rozesmálo mě toho víc, ale nejvíc - "Ach, zastesklo se mi po neexistující dceři." :-D A pak to "helevolemami" :-D

Takže oceňuju, jak si to všechno zaznamenala (zapamatovala si) - i když nevím, co všechno je pravda :-) + odvahu tam vůbec jít :-) Ale musí to bejt síla, když se malej hošík takhle mění v "pánskym a sportovním uskupení" - pro mě (jako pro mámu) by taky bylo, ale tak ve výsledku je to asi normální ;-)

Jo, a nejlepší na tom je to, že vyhrála Plzeeeeeeň !! :-D Ale drželi jste se, pěkný :-) Pěkný kotouče :-D

A totohle fejetonu je na snad na Psancích i škoda, fakt skvěle napsanej. Tak ! :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
HC Pardubice vs HC Plzeň : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Práskači
Předchozí dílo autora : Komu jsou určeny literární weby??

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
polibek0012 [14], Annabelle [14], KissOfDark [14], pisiprotebe [14], VolkodavKO [11], sarinka580 [7], DanaSurya [1], Ivušák [1]
» řekli o sobě
prostějanek řekla o Severka :
Hvězdička bez hvězdných manýrů... občas létavice nebo kometa... a dost často Sluníčko :)... a to, že přijde někdy noc ... to se musí stát... ale je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno... ;) takže přeju krásné východy :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku