"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Tentokrát trocha sociopatie a železniční přejezd. (Na zátiší s lavičkou není vhodné roční období.)

Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.

Rodinné trable...

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.