Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.
přidáno 22.09.2019
hodnoceno 8
čteno 77(9)
posláno 0
Rychlým krokem jdu širokou chodbou nákupního centra. Pohledem těkám po stěnách a v myšlenkách zamítám desítky více či méně nápadných nabídek, které se značně rozcházejí s mojí představou o tom, co bych chtěl/a. Najednou zahlédnu na plakátu velký lákavý obrázek růžového mléčného nápoje. Říkají mu milkshake a má mít jahodovou příchuť. Krátce po něm zatoužím, což mě vede k rozhodnutí dát mu přednost před ovocnou šťávou, kterou jsem si původně představoval/a, že si tu dám. A tak zamířím ke stánku, na kterém ten plakát visí.

Uvnitř stánku se zvolna pohybují tři oblečená těla. Jedno z nich je predátor. Jakmile se přiblížím, přitiskne se k pultu mým směrem a řekne: „Přejete si?“

Ještě nejsem připraven/a si objednat, tak chvilku tiše prožívám zklamání, že se prodavač chová jinak než přesně tak, jak očekávám. Čekal/a jsem, že alespoň počká, než dojdu až k pultu... Ale jeho chování je v mezích normy, takže ho respektuji a urychleně se snažím si vzpomenout, jak tomu růžovému nápoji říkali na plakátu, a ujasnit si objednávku. Současně s tím zalovím rukou v nákupní tašce, kterou nesu, a vytáhnu kvalitní půllitrový plastový kelímek.

„Jahodový milkshake − půllitrový − do tohoto,“ řeknu a podám predátorovi svůj kelímek.

Vezme si ho, podá dalšímu oblečenému tělu a přetlumočí mu moji objednávku, nejspíš spolu komunikují nějakým speciálním jazykem. Zaujme mě, že dodá: „Do kelímku.“

Nezní nijak udiveně, což mě těší, protože nejspíš nehrozí, že bych musel/a vysvětlovat, proč nechci jejich jednorázové kelímky, kterých už mám doma značnou zásobu, ale oproti tomu mému nejsou nic moc.

Predátor se obrátí zpět ke mně. „Je to všechno?“ řekne.

„Ano,“ odpovím.

„Sto čtyři koruny,“ řekne.

To mě potěší, protože cena je v souladu s mým očekáváním. Sundám si ze zad batoh a rozepnu ho. Vytáhnu svoji oblíbenou peněženku. Mám ji rád/a, protože má samostatnou přihrádku pro každý druh mincí, takže mince každé hodnoty nejsou nikde jinde než tam, kde je očekávám. Nesmíchají se a většinou nevypadávají.

Nevím, jaké je to být mincí, ale jsem si jistý/á, že mince jsou s tím smířené. Pokud zrovna neleží někde v trezoru, děje se jim spousta věcí a v tenké vrstvě mazu na jejich povrchu jsou o tom uloženy stopy. Vyberu dvě padesátikoruny a dvě dvoukoruny a položím je na průhledný tácek, který je k tomu určený. Ani si nevšimnu, zda je ze skla nebo z plexiskla. Predátor si je vezme a uloží. A ty čtyři mince jsou o další zkušenost bohatší; škoda jen, že nemají inteligenci a vědomí, aby pochopily, že jsem za ně právě koupil/a šlehané mléko s jahodovou příchutí jménem milkshake, a že mi tak byly užitečné. Jistě by se jim to líbilo.

Zůstávám stát u přepážky, ale pro predátora už nejsem zajímavý/á, tak mlčky odkráčí o kus dál. Nejspíš touží po penězích a já a moje tělo jsme pro něj jen prostředky, jak je získat. Ale to je oboustranné; já právě toužím po jahodovém mléčném nápoji a predátor a jeho oblečené tělo jsou pro mě také jen prostředky, jak ho (nápoj) získat.

Jiné oblečené tělo přinese nádobu s růžovým obsahem, postaví ji na mixér a rozmixuje. Když je obsah dokonale rozmixovaný, oblečené tělo ho pomalu přelije do mého kelímku. Úplně celý, což mě potěší, i když zbytečně, protože půl litru mléčného nápoje je pro jednu osobu s tak malým žaludkem jako já, opravdu zbytečně mnoho.

Nakonec mi dorůžova zabarvený kelímek podá a já si ho vezmu.

„Děkuji,“ řeknu a mírně se ukloním, abych vyjádřil/a svoji vděčnost.

Odcházím. O kus dál nápoj ochutnám. Je relativně chladný, což mi nevyhovuje, ale chutný.

Zažívám potěšení, ale nejvíc mě netěší ta chuť. Těší mě, že jsem si k nápoji nemusel/a vzít žádné zbytečné odpadky, dokonce ani brčko.

Během následujících deseti minut nápoj skoro vypiji a zbytek si odložím do tašky na později. Naštěstí mám čím tam kelímek zapřít. Doma ho vypláchnu a připravím na příště. Mám svůj kelímek rád/a a životní prostředí také.



přidáno 12.11.2019 - 19:34
Meluzina: Moc mě těší, že ti má idea připadne inspirativní. V sérii Průzkum malých radostí se snažím popisovat všední věci z takového úhlu pohledu, aby se z nich mohl člověk radovat a současně nad nimi kriticky přemýšlet. (Asi nejdrastičtěji tento záměr působil u Průzkumu bolesti.) Pokud díky tomu něco napíšeš, rád/a si to přečtu.

(Teď mě napadá, že bych někdy mohl/a analyzovat nějakou svoji zkušenost s Linuxem...)

Základem je opravdu moje vlastní zkušenost, ale je určitým způsobem literárně stylizovaná, takže moje osobnost je tam promíchaná s fikcí a jen blízcí lidé, kteří mě dobře znají, poznají, co z toho jsou moje vlastní vlastnosti a co jen fiktivní vlastnosti literární postavy. Určitě máš pravdu, že tam o sobě hodně vyzrazuji, ale to dnes na internetu skoro každý. Já to alespoň dělám s vědomím, že to možná budou číst i mí nepřátelé.
přidáno 10.11.2019 - 21:54
Singularis: Velmi inspirativní je pro mě idea analyzovat drobné záležitosti všedního dne. Je-li to opravdu Tvá osobní zkušenost, pak si říkám, že toho o sobě i hodně vyzrazuješ.
přidáno 26.09.2019 - 16:05
Amelie M.: Souhlasím, že nevyčnívá. Někteří čtenáři ji kvůli tomu možná přehlédnou, ale nechci ji zdůrazňovat, aby to zase nepůsobilo dojmem, že bych chtěl/a, aby se do šetrnosti lidé bezhlavě vrhli a pojali ji za ústřední téma svých životů, to bych zase nechtěl/a. Život není tvořen jen jedním tématem, ale spoustou témat, která se prolínají, a i když je tato povídka zaměřená na šetrnost k životnímu prostředí, nutně se to prolíná s jinými tématy, která mají v životě hlavní postavy i důležitější místo. Je to vlastně takový zvláštní paradox, do kterého jsem se zamotal/a.

V každém případě moc děkuji za komentáře!
přidáno 26.09.2019 - 07:37
Singularis: z mého pohledu tam právě moc ta šetrnost nevyčnívá, člověk sice vlastní kelímek nepřehlédne, ale je hodně upozaděný myšlenkovými pochody hlavní postavy..

jinak nevím no, ale ošatky myslím nikdo moc v tašce navíc tahat nechce a jednorázových plen se drtivá většina rodičů také nevzdá z mnoha důvodů.. a je otázkou, jestli jsou látkové šetrnější (musíš to těžce prát, žehlit, velká spotřeba - výroba, voda, elektřina, blbá manipulace..)
přidáno 26.09.2019 - 05:16
Gorwor: V některých lidech asi takový dojem vyvolávám, ale tak povrchní hodnocení mě netěší.
přidáno 26.09.2019 - 05:15
Amelie M.: Těší mě, že se mi podařilo vyvolat takový pocit, i když to tentokrát nebyl záměr a myslím si, že je zavádějící. Nemyslím, že je ta povídka o ničem, má být o šetrnosti k životnímu prostředí a o omezení odpadu alespoň u stánků rychlého občerstvení. Chtěl/a bych, aby se takové věci začaly dělat jinak, aby si lidé ke stánkům nosili vlastní nádobí a starali se o něj a v hypermarketech si nabírali rohlíky do omyvatelných ošatek místo těch sáčků, ze kterých tu bude záplava mikroplastů, a na plenky a kapesníky aby si raději pořídili pracího robota než plenky na jedno použití a tak.
přidáno 22.09.2019 - 19:58
můj pocit z tvé povídky - je to o ničem a přitom hodně čtivě napsané.. :) bavilo mě to..
přidáno 22.09.2019 - 17:18
Ty jsi velmi zvláštní internetový/á známý/á. S tebou se asi jeden nenudí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Průzkum šetrnosti : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Předmluva pro Linux: Knihu kouzel
Předchozí dílo autora : The Cheerleader in Black

Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku