...tu už nikdo neocení. Bez metafor, pouhé zhuštění emocí.

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Čí je to vina?

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Nechtěl bych bejt ve svý kůži.

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

čárky mě omezujou, dílo o hovně

Každé mé dílo, je trochu jiné, o lásce moc nepíšu, tak nevim

Věnováno...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

pokus o pohled z druhé strany

dnešek byl zvláštní.... pohodový a šťastný :).. takže se pokusím nalít tu spokojenost i vám :) foto mé ... lehce upravené :)

.................

...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))

"imaginárno"

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...