|
Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*
 04.12.2007 25 2928(93) 0 |
Pod zeleným neonem
praskají hlavy z porcelánu
ve dvou řadách
nepohodlných sedaček
se soukromou exhibicí
polární záře
v uličce autobusu,
kde denně za pár korun
šlapu po hvězdách
***
ráda zápěstím stírám
mozaiku ulepenou
z kapek dechů cizích
na stěnách,
když báseň bez pointy
navléká mi smutek
na rozzářenou tvář,
abych snad nepohlédla
na obsidiánové nebe
bezobratlých
***
z obtisku podrážky
při loučení na chodníku
jsi mohl dobře vyčíst,
že vedle tebe
mé srdce
o lana volnosti
zakopává…
praskají hlavy z porcelánu
ve dvou řadách
nepohodlných sedaček
se soukromou exhibicí
polární záře
v uličce autobusu,
kde denně za pár korun
šlapu po hvězdách
***
ráda zápěstím stírám
mozaiku ulepenou
z kapek dechů cizích
na stěnách,
když báseň bez pointy
navléká mi smutek
na rozzářenou tvář,
abych snad nepohlédla
na obsidiánové nebe
bezobratlých
***
z obtisku podrážky
při loučení na chodníku
jsi mohl dobře vyčíst,
že vedle tebe
mé srdce
o lana volnosti
zakopává…
15.03.2008 - 20:14Velmi lehce čtivé, hezké a povznášející, co ještě říct? Osobitý kousek tvého stylu.
10.03.2008 - 17:23No tak přidám se k řadě komentářů pod sebou. Skutečně se ti to povedlo, ale měl jsem v hlavě komentář ještě než jsem začal číst to dílo, kvůli anotaci... vím, že je myšlena trochu ironicky, ale stejně to řeknu... Vlastní pocity člověka nikdy nejsou maličkostí... a je smutné, že se na ně tak často zapomíná...
18.12.2007 - 10:12takový dokonale surrealistický, nemylsíš?...týo, docela by bylo zajímavý to ztvárnit na papír třeba olejovým pastelem...
17.12.2007 - 20:32Milujem básne ako je táto, sú plné metafor a každý v nich nájde aj kus seba... Ja síce zápästím tie mozaiky nestieram, ale dokresľujem alebo preklesľujem, heh :)
15.12.2007 - 21:11Aťan
Skvělé obraty, ve kterých se myšlenka neztrácí.
10.12.2007 - 23:20jenze... kdyz si ji zpetne ctu... vim, ze mnoha vecem nerozumim... trochu me to mrzi...
ale ty obraty - hlavy z porcelánu treba....
ju ju
ale ty obraty - hlavy z porcelánu treba....
ju ju
04.12.2007 - 15:14jak jsem se tak dala zuřivě do čtení tvých básní, nepřestávám se diviti=) a tak pojídám svůj úžas a strachuju se, že se přecpu. =)
04.12.2007 - 12:09to nevím...jsme různí že? :-)...asi příště napíšu na zamlžené sklo..."pozor, šlapeš po hvězdách"...třeba se někdo podívá pod nohy...a uvidí...;)
04.12.2007 - 11:47Víš kolik lidí po nic denně šlape...ani o tom neví...;) přitom se na té podlaze tak krásně třpytí...*
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
...Vzkaz na obtisku podrážky... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ...Čti, než se setmí...
Předchozí dílo autora : ...Duše - poraněná stopařka...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
