...vlastně je to písnička, tak je-li libo zvuk :c)

Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

jen pro dva

Jsou lásky nesmyslné, bez budoucnosti, mnohdy zakázané...takové já nehledám, protože podle mne všechny jednou zhořknou...

je "vysněné reálno" reálnem? Není...proto tato blbá báseň...už teď mám na ni zlost. Povšimněme si však ( exkurse, nebo sebepozorování?), že na báseň..ne sama na sebe...což je podezřelé :))))

nepíšu, neb nemám čas, však básník ve mne neumřel...

To jsem skládal,když jsem byl asi zamilovaný,nebo co..:-) Vždycky když se mnou cloumají nějaké emoce-pozitivní-tak skládám srandičky a negativní,tak zase nějaké depresivní. O lásce jich moc nemám..sakra,jak to?:-) Ale i tato,jak se tak dívám,byla šitá horkou jehlou.Ale co,když všechny,tak všechny!

možná bych konečně mohla být upřímná i v tomhle... a trochu jednoduchá

jarní romantika

No co...

Villonská balada na slova: loutna*láska* píseň*krev*noc. Tato forma užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového). Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání. Tedy např. ababbcbC, ababbcbC, ababbcbC, acaC. (Přičemž C je opakující se refrén). Nebo abbaaccA, abbaaccA, abbaaccA, abbA. (A je refrén).

Malý pokus napsat báseň z pohledu mladé, po lásce toužící dívky, která se nebojí jít do rizika. Vždyť žijeme jen jednou!