O bílé něžnosti

taron: Líbí se mi, je mi blízká tou svojí něžností...:-)

Amelie M.: ach, ta už je dlouho napsaná a pořád pěkná, děkuji

.. a když ta vločka roztaje.. neztratí svou dosavadní krásu? (to je jen taková momentální myšlenka, která mě právě přepadla, při dočtení tvé básně)

nic ale nemění na tom, že se mi moc líbí.. moc

vanovaso: proč, protože jsi čistá duše. Je to ztráta...a možná není, vlastně ani nevím pořádně koho jsem ztratila a možná ani neztratila, on se dá nosit v srdci, pořád a pořád...věčně.

smutná, něžná, jakoby z ní vanula nějaká vzpomínka po obrovské ztrátě, a pokorná... prostě nádherná , moc se mi líbí... ale nevím proč

Á, návrátilec. Vitaj, od kdy jsi zpátky? Já byl teď dva týdny bez internetu, tak mi to možná ušlo.

Yana: Děkuji, přání ? No....nejde o přání :)

je krásná, něžná, křehká, ale já vnímám i zoufalství, smutek, přání, kéž se splní

Jiří Turner: No...vono to "chutnání" závisí asi hodně na momentální náladě a tak :) díky.

když jsem jí četl včera chutnala mi trochu přesládle, dnes mě hřeje a sladkost je namístě. :-) Líbí se mi

mannaz: Orionka: Děkuji moc.

sněhobíle něžné, lehoučké... vlastně opakuji název, ale to mi došlo až teď :)

Celé je to tak krásně optimistické a konec to přehodí úplně jinam. Přesto krásná. Něžná. (Omlouvám se, nějak mi to vlezlo do upozornění na chybu). Tak teď na správné místo :-).

ŽblaBuňka: Umouněnka: Děkuji.

I já

Ta se povedla! Jak cukrová vata, leč velmi poetická :-)