Poušť

taron: Mnozí z nás /a ani já nejsem výjimkou!/ pro oči nevidí, že štěstí mají na dosah ruky, snad pro ten nos k nebi zvednutý a vlčí mlhu vlastní pýchy...:-(
A jiní svým vnitřním zrakem lehce odhalí pravou podstatu věci! Myslím, že se k nim teď řadíš i Ty...:-)

Amelie M.: :))

tady mě napadá jen jedno.. "jsem žena, nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu" :)))

vanovaso: :)

taron: cestou,necestou..
Diky

vanovaso: všechno na světě nás posouvá vždy dál...i když to vlastně co se nám stává nechceme...nechceš tvou ztrátu muže, ale přesto ji musíš unést, abys byla zase někde dál = závisí jen na tobě, jak dlouho budeš vzdorovat, sebe trýznit ... protože i to vzdorování a trýznění tě posouvá, jen ty se trápíš, soucítím s tebou, ani nevíš jak.., jenže tak to asi je na světě zařízeno = prostě se smířit a odevzdat to všechno ... jen pokračovat dál v životě, smířen, nesmířen...jen jít dál.

stále máš pocit , že jsi slepá? a touha je nanic? neposouváme se dál? a neměníme své emoce pod vlivem prožitků? mě se to mění, každou chvíli ted, najednou jsem dole a pak zase plná víry...

Děkuji...za tvé krásné komentáře:)

Pěkná a chápu ji ... Asi už taky nechci létat nebo to už neumím ...

Plajda: no, abych pravdu řekla, tak mi spadla brada a nevím, co napsat, napsat jen děkuji by bylo asi k tvému komentu moc fádní, prostě moc si toho vážím, co jsi napsal, fakt děkuji :))

Tak dlouho jsem tu nebyl, a vím co mně donutilo se vrátit - tvá tvorba :-)

jeden: Děkuji.

Štěstí se, doufám a myslím, nesmí dohánět, ale hledat. Nikdy nepolevit. Pěkná, líbily se mi ty oblázky modré. :)

kmotrov: Hm,hm...ano, tak nějak jsem to chtěla vyjádřit, prostě, aby si to každý pěkně rozebral a vlastně mnohý přšel na podobné věci, jako já, nebo když ne, tak možná mě i poučí o tom, jak to vidí on :) díky.

...Je hloupost honit se za štěstím
je nedohonitelné...
souhlasím, jenže on je to takový lidský úděl

...snad už nechci ani létat
vždyť nemusí pršet, stačí, když kape...
dívaly jsme se na stejný film

...modré oblázky z oblohy zhořknou
pod tíhou touhy...
v tom je víc poezie, předchozí připomíná víc zamyšlení, tím neříkám, že to bylo špatné

...touha je k ničemu
nenávidím ji...
ocituji Vláďu Mertu: něčeho jsem se už dávno nasytil, něčeho se mi dál nedostává!

...plahočím se pouští
přitom stačí jen natáhnout ruku
a mít šťavnatý plod v hrsti
nevidím ho - možná jen nechci...
já si pěstuju prázdnotu, prostě proto, že se dá naplnit (s tím souvisí i ta touha), občas se mi to podaří. Nemusí pršet stačí když kape!
Holt nejsem taoistický poustevník.

...ale proč?
Kdo to chápe?

Nechápem TO (veliké objektivní) nikdo

...Podívejte se pořádně!!!
Jsem totiž slepá...
Pěkně to vygradovalo!
No já já taky, ale občas zahlédnu útržky světla (stejně jako Ty).
Je to moc nebo málo?

Děkuji všem, jo, polozbásněná úvaha? No, druhé dvojverší, chtěla jsem vždy létat, snad jsem konečně zmoudřela a stačí mi "jen" pokoj a mír v duši.

musím se ti přiznat že druhé dvojverší mi přijde dosti rozporuplné, jinak, ano, někdy to co máme nadosah jakobychom neviděli, nebo nechtěli vidět, zaslepeni vlastními představami, jo pěkná

cosi tě drásá, snad v tom je tvá spása

Mně moc nepřipomíná báseň...spíš úvahu autorky o sobě samé...

někdy jen nechceme vidět, a je to škoda... svět a život je krásný , i když někdy bolavý

je spousta slepých, i když mají oči! Já jsem jedna z nich. Děkuji.

basnička je pěkná...jen tomu konci nevěřím?